Zabijačka

Obce

Strejček Jarolím u Přejvoza byl dobrej hospodář, dokáď se nepodíval sklénce na dno. A dyž došél, jak on řejkal, z teho hasičského usnášání (strejček byl zasloužilej hasič) dobře rozhašenej, toš bylo aj veselo. Tetička se hleděla friško uklouzat, ale jednou jak utěkala zapackovala na dvoře a spadla do jamy s lužou. Dyž se z teho leku zpamatovala, toš šla plná zlosti strejčka vyplacat. To probralo strejčka načisto, vyskočíl, vyšpónoval se jak dyby mu zahráli marš a začal tetičku hřešit. „ Toš ty nedáš pokoj a nepřestaneš a nepřestaneš!!! Toš to chceš byt zasej v tej luži? Ale já tě nevytáhnu, eště tě tam podržejm“ To už tetička poznala, že strejček nešpásuje a ztratila se jak pára nad hrncem, jednej koupele měla dosť.

Strejček Jarolím byl nejakej kos a ten jeho nos by našel gořalu snáť, jak řejkala tetička, aj pod zemňou. Šak tetička, potem co strejček vyslopal celej demijón gořalky, kerou zamykala v komoře, zanésla dvě veliké flaše gořalky skovat k Martináčkom do sklepa. Tam ostane až do zabijačky, lebo by mosela mět rohy, jak gořala, tak almara, co do ní tetička gořalku skovávala, aby ju strejček nechali na pokoji. „Dyť do zabijačky by žádná gořalka neostála!!!“

A čas na zabijačky už nastal. Z komínou se kouřej a dědinou se mrazivým ránem táhne vůňa masa a vařeného ovaru. Co chvíla se z nekerého konca ozejvá kvičání prasacka, keré strejček řezník zprovodil ze světa. Aj psiska radostným štěkáním dávajou vědět u keho začejnajou prasečí hody. Tam budou hody aj pro ně, tam se dosyta nažerou.

Strejček Jarolím řejkajou tetičce. „ Myslejm, že už je čas aj to naše prasísko sprovodit ze světa. Zajdu za strejcem řezníkem a na konec tejdňa domluvím zabijačku. Dyť to naše prasacko je vejstavní, z teho bude masa, slaniny a teho podbradku“, strejček se mlsno olejzl „snáť ho dostaneme do trok“. Prasacko bylo jak válec, tetička dobře poklouzala. To strejček zašel leda do krmíka obhlédnout esli roste, poklud mu nikdá nevóněl. Strejček řejkal: „ každej máme své, já kolem teho chléva a tetička zas ten krmík“, ale dyž se strejček nekde zapomněl, toš tetička měla ešče aj ten chlév.

„Toš idu dojednat zabijačku“ hlásil strejček tetičce, kerá si rejpla „Snáť se před tou zabijačkou vrátíš, sou chystat troky!“ Strejček se zaškaredil, lebo tetička ťala do živého: „dybys ty dycky neco neměla“ odsekl strejček. Zabijačku strejček zjednal na sobotu, pomocníky také, dondou děvčice aj Václav a kmotr. Strejček šel chystat troky, aj řetaze na obracání, tetička špilky a koření do itrnic a do jelit. Kroupy budou vařit děvčice, Mařka a Tonka byly vdané přes pole, dondou pomoct aj ty jejich polovičky. Šak chlapi budou moset držet dobře prasacko, aby neutéklo, jak strejcovi Tondovi, moseli ho hónit po celej dědině.

V sobotu, jak se rozednílo, došel strejček řezník a poručíl: „už se rozednílo, toš do práce!“ Ale strejček Jarolím už volajou na tetičku. „Toš nalévej strejčkovi řezníkovi na zdraví a nám ať máme silu prasacko udržet.“ Vyhrnul si rukávy a čekal, až prase chlapi vytáhnou z krmíka. Už je zvalené a chlapi dobře držijou, už strejček řezník zapichl nůž a tetička chytá do misky krév na jelejtka. Prasacko už je v trokách a strejček ho posejpá živicou a polejvá vřelou vodou. Rychlo škrábou štětiny, až je pěkné bílé, nachystané na pověšení. A už strejček volá, co je s tou gořalkou. „ Mařko, nalévej, ať máme silu na věšání a flašu nech na okně, my si potem nalejem.“ Strejčkovi se začejnajou svítit očiska a tetička káže Mařce, ať ide pro tou sklénku a ukludí ju strejčkovi z očej. Strejček řezník nepije: „ty dvě sklénečky sou tak akorát, já mosejm všecko v pořádku dodělat“ řejká, dyž strejček chce nalejvat. Prasacko se už začejná porcovat a strejček Jarolím už zasej naléjvá a připíjá sobě a všeckým na zdraví. Tetička je čertova, nadává strejčkovi: „ty ledačino, dyť já sem řejkala, dokáť všecko nevyslopeš, dotáť nedáš pokoj. Flašu sem, už máš teho vrchovatě! Tolik je tu práce a tobě pasuje nejlepší to slopání.“ A už bere strejčkovi z ruky gořalku a ponáhlá, plná zlosti, gořalku ukludit do kuchyně.

V tej zlosti tetička ani neví, kde šlape, v tém se ozejvá bolestné zakřičání a tetička aj gořalka ležijou na zmrzlej zemi. Tetička šlápla na na rozlétou zmrzlou vodu a neščestí bylo tu.

Tetička lomí rukama, taková škoda, to bylo nářku, gořalka vytékla z rozbitej flaše do zamrzlého járka. Všecí stáli nad tým naděléním jak solné sloupy, šak né strejček Jarolím. Ten ponadávaja tetičce závistlivcou: „šak dybys ně tej gořalky přála, toš by to tak nedopadlo. Tebe néni škoda, ale tej gořalky, možeš tam aj přimrznout, žádná škoda.“ V tem se v něm ozval bejvalej legionář a včíl to začalo. Strejček Jarolím zavelel: „Na můj povel, četo k zemi!“ a už ležijou všecí chlapi aj strejček Jarolím a pijou gořalku z járka. Járek je dobře zamrzlej a plnej gořalky, dyť to byla flaša luhačovská a tá je dvoulitrová. K Jarolímom se zbíhajou sousedé na pomoc, lebo myslijou, že se u nich stalo neco hrozného, tolik nařejkání istě néni nadarmo. Ale donďa k Jarolímom na dvůr, ostali bez řeči. Dyť to se hned tak neuvidí, taková zabijačka, při kerej se pije gořalka z járka místo z flaše. To byla podívaná, za velikého smíchu se sousedi rozcházali dom. Strejčci gořalku z járka do kapky vypili, ale nevím, jak by zabijačka dopadla, dyby strejček řezník tak koštovali, jak strejček Jarolím, kerej stoja na vratkých nohách, těžkým jazykem hlásil: „úkol splněn, nepřítel zneškodněn“ a poručil se na zem. Tetička nadávala: „šak počkej, já ti dám nepřítela.“

Toš taková byla zabijačka u Jarolímou, taká istě hned tak nekde nebude.

Převzato z občasníku Muzejní listy, který vydává Muzejní společnost Nedakonice

Obce

Folklorní akademie chce být zdrojem pro co nejhlubší a nejopravdovější čerpání, žití a předávání lidové kultury ve třetím tisíciletí pro nás a především pro naše potomky.