ženský kroj z Košíků

Obce

Přední pohled

Zadní pohled

Ostatní fotografie

O kroji

kroj ženský
polosváteční a sváteční

Popis kroje je seřazen dle pořadí oblékání.

spodní prádlo

Co se týká spodního prádla, nedochovala se v obci Košíky žádná informace o nošení rubáše - dlouhé košile na ramínka jako v okolí, ale dle pamětnic spíše jen kratší konopná nebo plátěná košilka kousek pod pas, na širokých ramínkách, jednoduše zdobená úzkou plátěnou krajkou. Pod sukně se brávaly "spodňáky" s nohavičkami nad kolena, také jen zcela jednoduše zdobené, a nad koleny stažené šňůrkou, která zároveň držela punčochy, v pase rovněž zavázané na šňůrku. Šily se na dva způsoby: "s průvanem" a sešité.

punčochy

Ke slavnostnějším příležitostem nosily ženy tenčí černé, mladá děvčata bílé, k dennímu nošení silné béžové nebo černé punčochy. Dále většinou vlněné, doma pletené proužkované ponožky, které vykukovaly z bot. (viz obr. 1.)

boty

Ženské boty se na fotografiích zachovaly v několika provedeních, od druhu "na jedno kopyto" - levá i pravá bota stejné, přes slavnostnější "polobotky" až po polovysoké šněrovací, hladké, téměř bez ozdob. Vždy jsou boty černé, pokud mají podpatek, tak čtvercový, spíše nízký.

spodničky

Spodničky se pod sváteční kroj nosily minimálně dvě, z bílého plátna, vždy hodně naškrobené s jedním nebo dvěma založeními, aby lépe držely tvar. Vrapování zpevněné několika nitěmi o šířce okolo 6 cm je všité do pásku. Obě spodnice jsou nesešité, jedna se zavazovala dopředu, druhá dozadu pomocí tkanic. Většinou se lemovaly plátěnou nebo paličkovanou krajkou o různých šířkách. K běžnému nošení nebo pod polosvátečně kroj stačila většinou spodnice jen jedna, nijak výrazně se nezdobila ani neškrobila. (viz obr. 2 a 3)

rukávce

Na mnoha fotografiích lze rozpoznat, že rukávce se nosily zpočátku vycpané. Nejstarší dochované rukávce, jejichž dobu vzniku si netroufám určit, jsou ušity z jemného bavlněného plátna (snad batist), a z větší části ručně, několik částí není olemováno, jsou jen "utrženy". Jejich střih je na všech dílech z obdélníků, formu rukávcům dává vrapování. Délka košile je 36 cm, odpovídá tedy zvyku - na dlaň nad pas. Kolem krku je vrapování všito do 5,5 cm vysokého stojáčku, na který se přišívá vyšívání - límeček s krajkou. (viz obr. 4 a 5)

U krku se košile zapíná na 3 háčky. Šířka krajky na límečku bývala od 2 cm až po cca 10 cm, později se šířka ustálila spíše k nižší hranici. Na ramenech je před vsazením obdélníku plátna na rukávy - baně - látka dvojitá, zřejmě aby byla pevnější a vydržela lépe opětovné přišívání a párání vyšívání - zde bez lemování krajkou a pro to, aby se lépe všívalo navrapované plátno. Vrapování je v dolní části zpevněno jednou nití, aby dělalo pěknou siluetu nad loktem. Úzký, ale delší pásek (1 cm šířka, 42 cm délka - konce slouží k zavázání) do kterého je vrapování baně vloženo, je ozdoben ručním vyšíváním X černé barvy, pásek je podložen červeným plátnem, který je posunut o 1 mm. Na pásek se našívají kadrle, pruh látky 110 cm dlouhý, 20 cm široký, z jedné strany rovný, tou se přišívá k pásku na báních, z druhé strany vyšívaný do půlobloučků - zubů. Počet zubů by měl být ctěn - 5 zubů svobodné, 6 zubů vdané ženy. Kadrle na této košili mají 6 zubů, s jemně vyšívanými květinovými motivy (bílá 4 nitková bavlnka), doplněné dírkováním, okraje zubů kadrlí mají dírkování větší, středy dírek jsou vyplněny pavučinkou - z nití umně spletenou výplní. (viz obr. 6)

Protože jsou všechny části košile šity z obdélníkových částí, jsou do podpaží vloženy trojúhelníkové klíny tak, aby se košile při pohybu nevyhrnovala nahoru. Stav košile je spíše horší, na několika místech je plátno roztržené, z kadrlí jsou vypadané nitky vyšívání, na mnoha místech se třepí lemy. Je otázkou, zda košili opravovat, vůbec vystavit, nebo uložit do depozitu. V každém případě je to výborný studijní materiál a podle tohoto vzoru budou při rekonstrukci kroje pořízeny věrné kopie. V soukromé sbírce místní obyvatelky se zachovala košile s kadrlemi z plátěné krajky s jemnými zuby, osobně to spíš považuji za nešvar a zjednodušení práce s přípravou kroje. (viz obr. 7 a 8)

vyšívání

Vzorů vyšívání na kroj se díky sběru Slováckého muzea v Uherském Hradišti dochovalo mnoho, nejčastěji se vyskytuje motiv ptáčka na haluzi, na eska, na hvězdu a strom, často se vyskytují i tulipány a srdíčka. Podobné motivy se prolínají i do mužského vyšívání. Vyšívání jsou různé kvality a provedení, někdy i křížkovým stehem, záleželo na šikovnosti a trpělivosti vyšívačky. Několik vyšívání jsou evidentně od jedné vyšívačky, použitým materiálem, stehem i motivem. Za zcela unikátní považuji nález dvou vyšívání, která mají ve vzoru korunku, jedno je doplněno o strom s eskem, u druhé korunky jsou znázorněni dva ptáčci a motiv je doplněn tulipány. Takový druh vyšívání se v širokém okolí nepodařilo ani dohledat ani pojmenovat, bude z něj tedy vycházeno při tvorbě nového vyšívání k obnovenému kroji obce a bude perlou v budoucím muzeu. (viz obr. 9 - 14)

kordulka

Kordulek se - opět i díky soukromé sbírce, ale i sběrem dochovalo nejvíce. Jako materiály jsou použity brokát, ornátový brokát a kašmír. Výstřihy mají kordulky do V i U, mají 4 knoflíčky, zapínaly se jen spodní dva, aby bylo vidět vyšívání. Ani podrobným studiem veškerého dostupného materiálu nelze jednoznačně určit, který z výstřihů je správněji, zda do V nebo U. Všechny kordulky jsou zdobeny širokou mašlí s květinovými vzory, vedle je ještě přišita paličkovaná porta z kovových nití. Vzadu mají kordulky vrapování na šířku zad, vysoké 7 cm. Dochované kordulky jsou v nejrůznějších barvách a vzorech, většina je těžce poškozena, ať již od molů, nebo - v případě brokátů degradací spodních - útkových nití, takže se rozpadají. Jejich vystavení bude možné pouze v případě zafixování na podložku nebo vůbec. Při rekonstrukci kroje bude kordulka největším problémem při výběru materiálu, protože se dnes většina použitých brokátu již nevyrábí. Jedna z kordulek je dětská, je to zatím jediná stará část dětského kroje, v jiné soukromé sbírce se nachází dětský kroj, ale je to spíš svéráz. Všechny kordulky jsou podšity pevným režným plátnem. (viz obr. 15 - 20)

spodní (zadní) sukně

Jako spodní (zadní) sukně se k svátečnímu kroji téměř vždy nosil černý klotový šorec, navrapovaný a v pase na šířku zad vyšívaný žlutou barvou. Nejčastěji pozorovatelné vzory na formě jsou "na kostky", "na oči" a kombinace těchto vzorů doplněné srdíčky. Podle období, ze kterého dochovaná součást kroje je, se délka šorce pohybuje od 56 do 74 cm, starší jsou samozřejmě delší. Barevné provedení vyšívání je od jasně žluté po tmavší oranžovou. Vyšívací příze je zřejmě bavlněná, některé šorce jsou vyšity dvojitou nití.. Většina šorců se dochovala v poměrně slušném stavu, vrapování je potřeba na některých místech opravit, stejně jako vyšívání, ale vše je řešitelné jak na pořízení detailní kopie, tak na vystavení jako exponát. V okolí se někdy na šorec připevňují mašle - štruple, s květinovým vzorem. Toto se na kroji v obci nevyskytuje. (viz obr. 21 - 24) Polosváteční zadní sukně se většinou nosily v kombinaci se sametovou, brokátovou, atlasovou jupkou nebo teplejší kacabajkou - dle počasí - a tureckým šátkem, nebo menším šátkem ze všech "lepších" materiálů. Materiál na polosváteční sukně byl prakticky jakýkoliv dostupný na trhu, zefyr, kanafas, kreton (kartoun). Dolní okraj bývá zahnutý až o 15 cm, aby sukně lépe držela tvar, z toho samého důvodu mívá několik založení (2 - 3) po obvodu.

fěrtůšek

Na šorec se ke svátečnímu kroji nosily vrchní sukně - fěrtůšky - zprvu z kašmíru, atlasu, často je zmiňován i mušelín. Z dochovaných fotografií nelze materiál ani barva jednoznačně určit, co se ovšem rozpoznat dá je to, že jsou většinou drobně květované. V pozdější době, cca od konce 30. let převládl brokát a ornátový brokát. Brokát jednobarevný i vícebarevný, s většími květy, ornátový brokát s velkými barevnými květy protkávaný ještě kovovými nitěmi, ve všech možných barvách. Nejčastěji spíše ve světlejších co se týče brokátu, ornátový naopak ve výrazných, tmavě zelená, černá, jasně červená apod. Dolní lem fěrtůšků je občas zdobený krajkou, portou, krajkou, nebo nehezkými a nepůvodními flitry. Do pasu se přes fěrtůšek vázal dříve opasovák, široký vlněný nebo lněný pruh zhotovovaný dříve karetkováním, nebo tkaním, nevázal se na mašli, ale na široko - založením (viz obr č. 1). Později jej nahradily širší ručně malované nebo vytkávané mašle, většinou o délce minimálně 2,5 m, dle šířky pasu majitelky, obtočené kolem pasu a vpředu zavázané na mašli. Některé z dochovaných mašlí jsou ukončeny třásněmi. Konce mašlí by měly mít stejnou délku jako fěrtůšek. (viz obr. 25 - 27)

K jupce se fěrtůšek nosil z různých materiálů. Samozřejmě záleželo na tom, k jaké příležitosti a i na finančních možnostech nositelky. Z fotografií je možné dovodit použití levných materiálů i dražších. Na svátečnější jupky se přišíval límec s vyšíváním a krajkou. Sváteční jupky byly vždy bohatě zdobeny krajkami a portami v několika řadách svisle i vodorovně. Nechyběly ani různé záševky, sámkování, sametové jupky byly zdobeny i barevným vyšíváním s květinovými motivy. K levnějším pracovním jupkám zdobeným pouze různými záševky a úzkými portami se nosila někdy místo fěrtůšku zástěra, která měla půlkruhový tvar, zpočátku bez náprsenky, později i s náprsenkou. Na dožínky byla zástěra zdobená kanýrky, vyšíváním a různě vloženými krajkami. K ní se nosila světlá jupka, světlá, často plisovaná sukně a bílý nebo puntíkovaný jednoduše dozadu uvázaný šátek. (viz obr. 28 - 33)

úprava vlasů a pokrývka hlavy

Z žádné dochované fotografie, ani od pamětníků se nepotvrdilo nošení čepečku pod šátek. Na vlasy sčesané na pútec, u mladých děvčat zapletené do jednoho, u vdaných do dvou copů a schovaných pod šátkem se vázal turecký šátek. Z mladších fotografií (poválečných) už je patrno, že turecký šátek starší ženy nenosily, dávaly přednost tesilovým, kašmírovým, plyšovým šátkům, často krásně vyšívaný bavlnkami, korálky, později i hedvábím, ručně i strojově, svátečnější šátky mívaly lemování z krajky valenciánky nebo třásně splétané do vzorů. Opět se použitý materiál lišil dle příležitosti a ročního období.

Vázání tureckého šátku je v obci zapomenutým uměním. Z fotografií se podařilo odsledovat, že je téměř totožné s vázáním v jedné z okolních vesnic, kde tato tradice žije, a v měsíci září (2016) proběhne lekce vázání tohoto šátku, kde bychom se od zkušené vazačky měli naučit jak na to, a doladit jemné nuance zřetelné z fotografií tak, aby byla tradice obnovena. V zásadě se jedná o volnější vazbu s většími záušnicemi, konce hore, kde je květinová bordura cípu šátku přeložena přes vrch hlavy zešikma, "na facku". U druhého cípu šátku si zatím nejsem jista, zda je veden přes hlavu, nebo je založen vzadu u uzlu. V každém případě v okamžiku, kdy tuto techniku vázání zvládneme, chceme dál učit další následovnice, aby byla tradice nejen obnovena, ale i zachována. Z fotografií i nalezených tureckých šátků je vidět, že ženy nosily nejčastěji turečák s prázdným středem, s jemnou květinovou bordurou na okrajích. (viz obr. 34 - 38)

úvodnica

Úvodnica je specifickou součástí kroje. Jedná se o cca 2 metry dlouhý a okolo 50 cm široký obdélník, který má středovou část různě vyšívanou, nebo má vloženou paličkovanou krajku, kopřivovou, lněnou apod. Okraje úvodnice bývají vyšity výřezovou výšivkou, většinou černo-žlutou. Kratší strany úvodnice bývají ještě prodlouženy o krajku. Úvodnicu měla každá žena při svatbě přehozenou přes ruce, po porodu dítěte, když s ním poprvé šla do kostela měla dítě v rukách a přes ruce a dítě úvodnicu přehozenou. Když žena zemřela, většinou byla pochována i s úvodnicí.

Proto je jich tak málo dochováno. Ještě před pár dny jsem ani nedoufala, že by byla jakákoliv obci nalezena (červenec 2016), naštěstí se mi dostala do ruky svatební fotografie z roku 1951, kdy má nevěsta úvodnici přes ruku. Přesto, že je velká část zakryta nevěstinou kyticí, je z kvalitního skenu možné poznat vzor vyšití okrajů i část středového motivu, a bude ji tedy možno podle tohoto fragmentu do budoucna zrekonstruovat.

kroj svatební

Obzvlášť sváteční je kroj svatební. I ten se v jednom exempláři v soukromé sbírce dochoval. Rukávce, kadrle jsou stejné jako na kroji svátečním, jak bylo popsáno výše, specifický je šorec, který je ze silnějšího plátna, navrapovaný, s vyšíváním přes vrapy, které je jednodušší než na šorci černém. Na zadní část šorce jsou přišity tráčky - ručně vyšívané stuhy, vyšívání je s květinovým vzorem a dírkované. Kordulka je z bílého brokátu, na zádech doplněna ruční výšivkou květin. Fěrtůšek je také z bílého brokátu, na dolním okraji zdobený našívanými korálky. Ve Slováckém muzeu se dochoval jeden fěrtůšek zapúšťaný - zdobený malovanými květy, lehce zapitými do látky. Na několika svatebních dochovaných fotografiích jsou rozpoznatelné zapúšťáné i vyšívané vzory. Okolo pasu se vázala bílá mašle, ozdobená na koncích věnečky z myrty, rozmarýnu, později krušpánku. Ozdoba do vlasů - pentlení se dochovalo také pouze na fotografiích, většinou to byl jemný z bílých květů polověneček - jedno až třířadý, posazený do nakadeřených vlasů. (viz obr. 39 - 43)

zdroj: Kateřina Ondrová, obec Košíky
"Většina popisu částí krojů obce Košíky, jeho nošení a oblékání je na základě dochovaných fotografií od roku cca 1900 do roku cca 1950, kdy je možné brát v úvahu ještě jakousi čistotu stylu nalezených krojových součástí, z ústního podání pamětníků a pamětnic nebo z větších či menších fragmentů nalezených v obci.

Kroj momentálně prochází fází znovuzrození po více než 40 letech, během kterých byl téměř zapomenut, na rekonstrukci se intenzivně pracuje a mohl by být v dohledné době představen při vhodné příležitosti veřejnosti. Občané, kteří věnovali nalezené krojové součásti obci, se dočkají vystavení těchto kusů krásné historie v místním muzeu, které bude po dokončení rekonstrukce budovy k tomu určené, založeno (cca v roce 2017)."