Přihlásit nebo se zaregistrujte

nebo pokud používáte Facebook

Krojované svatby v Nedakonicích 

Poslal: Jarmila Sošková

Obce

V ryze zemědělské společnosti jaká v Nedakonicích žila v předminulých stoletích, si jen malá část mohla dovolit okázalé šaty určené jen pro jednu příležitost. Zbytek žen i mužů si na svůj velký svatební den tradičně oblékal takzvaný nedělní kroj. Na starých fotografiích, asi do roku 1920, vidíme nedakonické nevěsty s bílými krajkovými, nebo šifonovými zástěrami přes fěrtoušek. Pravděpodobně se nosily, aby se něvěsta odlišila od družiček.

Rovněž svatební kytice začaly nevěsty nosit až ve 40. letech 20. století. Do té doby nevěsta držela v ruce modlitební knížky, většinou v bílé vazbě.     

 Po I. světové válce, jak rostlo bohatství společnosti a také zaměstnanost mladých lidí (např. u firmy Baťa), vyvíjel se i svatební (obřadní) kroj. Začala se nosit bílá zadní sukně, bílý brokátový fěrtoušek, bílá kordulka s vyšívanými květy, zkrátka svatební kroj jak jej známe dosud.

Důležitá byla nevěstina neposkvrněnost. Nevěsta měla vstupovat do manželství jako panna a tento stav vyjadřovala věnečkem na hlavě. Pokud obyčej nedodržela, říkalo se, že „byla připravena o věnec“. Takové ženy se potom vdávaly se šátkem na hlavě.

Doba, kdy se svatba konala, měla také svoje pravidla. Lidé si museli především zajistit vlastní obživu, teprve potom se mohli oddávat veselí. O svatbě v květnu se navíc říkalo, že nosí smůlu, protože případné dítě se narodilo uprostřed zimy. Nejoblíbenějším měsícem pro svatby v minulých stoletích byl listopad a únor. Tyto sychravé a chladné měsíce byly v podstatě jedinou možností, protože církev zakazovala svatby v období adventu a v předvelikonoční době. V této době mohla být svatba jen tichá a neveselá.

Určité pravidlo měl i výběr vhodného dne. Zhruba až do 50. let 20. století se svatby konaly většinou v úterý, kdy se podle Bible odehrála svatba v Káni Galilejské, kde Ježíš uskutečnil svůj první zázrak a proměnil vodu ve víno.

Krojované svatby v Nedakonicích dodala paní Ludmila Tlachová z Muzejního spolku Nedakonice,
čerpala ze soukromých kronik občanů.
zaslala Jarmila Sošková, Ženský pěvecký sbor Srnky z Nedakonic          

zpět na seznam