Přihlásit nebo se zaregistrujte

nebo pokud používáte Facebook

Co je to fašank? 

Poslal: Vlastimil Ondra

Obce

Kde se tu vzal? Proč chodí vesnicí průvod maškar či krojovaných tanečníků? Chci se toho účastnit? Stojí mi to za to? Proč? Odpovědi na tyto a mnohé další otázky, které jsem hledal a hledám.

Magie a křesťaství

Magie je nejrozsáhlejší a nejhlouběji zakořeněnou oblastí víry předkřesťanského světového názoru. Tento prvotní pokus člověka o ovládnutí sil přírody se zaměřoval na primární potřeby praktického života, a proto nezanikl přes všechny zákazy a nátlak církve ani po přijetí křesťanství, rozvíjel se bohatě i v novověké lidové kultuře a udržel se mnohdy v podobě různých pověrečných zvyků a představ až do současnosti.

Příroda je člověku nejen živitelkou, ale chová se k němu i nepřátelsky - přináší nemoci, zraňuje i usmrcuje. Znamená to, že v ní působí vedle dobrých bytostí, které člověka chrání a pomáhají mu, i bytosti zlé, proti nimž se musí bránit nebo si je alespoň naklonit.

Rozdělení svátků, slavností a obyčejů v průběhu roku úzce souviselo s vnímáním času a původním kalendářem. Ústřední postavení ve slovanském světě mělo Slunce. Jeho pohyb po obloze určoval rozložení čtyř základních slunečních svátků - zimního slunovratu, jakožto začátku roku, jeho protipólu letního slunovratu a dvou rovnodenností, jarní a podzimní, oddělující od sebe tmavou a světlou část roku. Druhým významným světlem pohybujícím se na obloze, byl Měsíc. Jeho pohyb po obloze určoval v návaznosti na solární cyklus začátek a konec vegetačního období, čas setí a sběru.

Většina z původních významných staroslovanských svátků se nám dochovala pod překryvem křesťanství. Jejich tradice a síla byla tak silná, že je nebylo možné účinně nařízeními odstranit a zakázat. Pro křesťanské misionáře bylo proto mnohem jednoduší stanovit ve stejná období původních pohanských svátků svátky křesťanské a dát tak původním oslavám jen nový nátěr. Není také náhodou, že na nejvýznamnější původní pohanské svátky - zimní slunovrat, jako začátek nového slunečního cyklu a začátek vegetačního období navázaly nejvýznamnější svátky křesťanství - Vánoce, kde symbol zrození nového Slunce, boha Dažboga, nahradil Ježíš Kristus a Velikonoce, při kterých byl Ježíš ukřižován, následně vstal z mrtvých jako náhrada původního zabíjení vegetačního ducha a jeho cyklickou obměnu. Právě na Velikonocích, jejichž datum je stanoveno v závislosti na lunárním cyklu, je vidět, jak těžké bylo původní přirozené duchovno vykořenit.

Z velkých všelidových pohanských svátků Slovanů vidíme, že mnohé z toho, co bylo jejich podstatou v době předkřesťanské, se leckdy v nepříliš změněné podobě dochovalo dodnes. Nese to však jasnou pečeť křesťanství, které své významné dny postupně přetransformovalo na někdejší významné dny pohanského kalendářního roku. 

O zimním slunovratu 

Fašank, kterému se v tomto článku věnujeme především, spadá do období přicházejícím po zimním slunovratu. Abychom si o fašanku mohli udělat hlubší představu, nevyhneme se širšímu výkladu o zimním slunovratu. Dnes máme dosti jasnou představu, co znamenal zimní slunovrat, tedy nejdelší noc a nejkratší den v roce, pro naše předky Slovany.

Nejvyšším a nejstarším slovanským bohem byl Svarog, jehož jméno souvisí se sanskrtským výrazem pro nebe svarga. Byl to bůh nebes a otec všech dalších nebeských bohů. Jeho prvorozeným synem, zplozeným s bohyní země Mokoší, byl Dažbog, bůh slunce, který převzal po svém otci vládu nad světem. Jeho jméno znamená dávající bůh, neboť je jako slunce dárcem života na zemi, jeho sluneční paprsky jsou oploditelé země. I lidé, Slované, se nazývají vnuky Dažboga. A sluneční božstvo právě ctili Slované při zimním slunovratu. 

Lidé tehdy věřili, že slunce, tedy Dažbog, po celoročním putování se k zimnímu slunovratu blíží už jako vetchý stařec a s posledními slunečními paprsky dne 21. 12. umírá. Rodí se pak po šesnácti hodinách, kdy na zemi panuje bezvládí, na druhý den ráno 22. 12. s prvními ranními paprsky a začíná svoji roční pouť po obloze jako novorozeně. Na jaře dospívá, v létě je to statný muž, který na podzim stárne, aby opět 21. 12. zemřel. 

To, že Dažbog zemřel, mělo v mysli Slovanů za následek, že svět přišel o nebeského vládce, nastává chaos a mizí také hranice mezi světem a podsvětím. Všechny bytosti spojené s podsvětím, které mohou působit na člověka nepříznivě, se nyní klidně pohybují po světě. Tvrdí se, že tuto noc chodí po světě upíři, vlkodlaci a víly. Země se otvírá a ukazuje v sobě ukryté poklady, skály pukají a balvany se pohybují, rozkvétá kapradí, pod sněhem kvete tráva a květiny, v sadech stromy plodí ovoce, včely v úlech a lesní zvěř se budí ze zimního spánku a domácí zvířata mluví lidskou řečí. Voda ve studních se mění v medovinu nebo víno, v řekách a pramenech proudí zlato nebo stříbro. Člověk se může leccos dozvědět o své budoucnosti, ať už z úst mluvících domácích zvířat, nebo formou různých věšteb. V Čechách se například v noci nahé dívky chodily dívat do studně, kde spatřily svého ženicha. Podrobovat se takovým věštbám bylo však velmi nebezpečno, neboť mohly člověku předpovědět i jeho vlastní smrt, což se po té vždy také vyplnilo. Pálení ohňů při nejdelší noci v roce mělo několik zásadních významů. Jedním z nich je fakt, že při svém zapálení při západu slunce do sebe oheň vstřebá poslední zbytky Dažbogovi síly a udrží ji po celou noc, kdy Slunce neexistuje. Setřením hranice mezi světem a podsvětím ale do světa nepronikly jen škodlivé síly, běsi a čerti, ale také duše předků. Tyto duše se právě soustřeďují kolem hořícího ohně, který vytváří ochrannou zónu v tomto chaosu. Proto se zapalovaly tyto ohně i na hřbitovech. 

O fašanku

K magičnu poslunovratového času jasně patří i fašankové období plné oslav slunovratu, maškarních průvodů a her. Jejich smyslem bylo zastrašení zlých démonů a duchů způsobujících nemoci a další pohromy, zejména neúrodu. K tomu se používalo masek znázorňujících medvěda, koně, tura a vlka, tedy vesměs silných zvířat spojených s ochrannými magickými praktikami a kladnými silami. Hry většinou vyjadřovaly vítězné soupeření sil dobra se silami zla. Tak jako u předchozích prvků sahá jejich původ přinejmenším do období starověkého Říma a Řecka a možná ještě dále. 

V současnosti tomuto fašankovému období období říkáme plesová sezóna. Začíná na Tři krále a končí v úterý o půlnoci před Popeleční středou. Je plná zábav, plesů, zabijaček. Vrcholí fašankovou obchůzkou. 

Největší starostí zemědělců byla plodnost polí a dobytka, k níž byla zaměřena většina obřadů výročních slavností, vesměs provázených akty magicko-symbolického charakteru. O fašanku to bylo právě vyskakování při masopustních maškarních průvodech, jež mělo zajistit vzrůst obilí a masopustní voračky s náznakovým oráním kolem vsi. U nás na Slovácku se tento prastarý magický rituál s vyskakováním udržuje dodnes v mečových tancích. Říkají si fašančáré, bobkovníci, babkovníci, skakúni…, ale dělali a dělají vždy totéž. Zastavují se dům od domu, lidem z domu zazpívají a následně tančí mečový tanec v jehož závěru co nejvýše vyskočí. Magicky lidem z tohoto domu přinášejí do následujícího vegetačního cyklu štěstí, úrodu a prosperitu. Za to jsou domácími obdarování koledou – u nás dnes pochutinami (milostěmi, koblihami), pochopitelně alkoholem či nějakým finančním obnosem. 

Vlastimil Ondra
6. února 2010 

zdroj:
VÁŇA, Z. Svět slovanských bohů a démonů. Panorama Praha: 1990
GALUŠKA, L. Slované - doteky předků. 2004
BERANOVÁ, M. Slované. Praha: 1988

zpět na seznam