Ženský kroj v Zubří

Obce

Přední pohled

Zadní pohled

Ostatní fotografie

O kroji

Ženský kroj, tak jak ho známe dnes, prošel proměnami v průběhu času. Přesto jsou pro kroj charakteristické základní součásti, které se zásadně v různých obdobích nemění.

rubáč

Jako spodního prádla ženy nosily „rubáč“, který oblékaly na holé tělo. Vrchní část šitá z jemnějšího plátna se nazývala „opléčko“ s jedním nebo dvěma ramínky a spodní část z hrubšího plátna mírně nařasená tvořila „okolek“. Později je nahradily z bavlněného plátna šité spodní ženské košile, už zdobené krajkami i výšivkou.

rukávce

„Rukávce“ byly sešívané z rovných trhaných obdélníků. Rukávy byly na rameni nařaseny a všity do zdvojených „příramků“. U lokte se rukáv nařasil do pásku spolu s bohatě vyšívanými „taclemi“. Límec rukávců tvořil obdélník, který byl za krkem lehce nabíraný. Velké uplatnění měla na rukávcích bílá zuberská výšivka, výjimkou však nebyly krajky háčkované, pletené, vyšívané na tylu nebo necované (síťované). Pro každodenní použití nebyly rukávce tak zdobené, tacle i límec byly užší mnohdy bez zdobení.

kordulka

Na rukávce se oblékala soukenná „kordulka“ nejčastěji červené až fialové barvy. Záda kordulky byla sešita z 6 dílů, které dole zakončovaly šůsky. Přední vykrojení bylo oblé, okraje ozdobeny sametovou zelenou nebo zlatou portou a knoflíčky. Ke svátečním krojům se později nosily sametové tmavě červené nebo černé kordulky s ozdobně vinutou červenou nebo bílou šňůrkou. Později, zejména na vesnicích se kordulky zdobívaly i barevnou květinovou výšivkou stejného typu jako fěrtochy.

sukně

Na rubáč či košili se vázala bílá sukně „spodnica“ šitá z 3 délek plátna, v pase drobně nařasená a všitá do tenkého pásku. Její spodní okraj byl zdoben háčkovanou nebo šitou krajkou s květinovými vzory.

„Zadní sukně“ se vyvinula z „kasanky“, šité z jemného plátna barveného na černo, vyhlazované do vysokého lesku skleněným hladidlem. Mladším materiálem na zadní sukni byl „listr“ či „orlián“. Zadní sukně byla vytvořena ze skladů, které byly u pasu zpevněny „sutaškou“ (ozdobně našitá černá šňůrka). Podle módy měla proměnlivou délku, ale vždy byla pod kolena.

fěrtoch

Přední drobně řasená zástěra „fěrtoch“ délkově odpovídala černé zadní sukni. Dlouho se pro její zhotovení užívalo modrotisku tištěného z obou stran (na jedné straně pouze okolnice, na straně druhé okolnice a drobné květinové vzory v prostoru). V bohatších rodinách se postupně používaly fěrtochy hedvábné tmavozelená, černá, tmavomodrá a fialová), jednobarevné merinové s vytkávaným vzorem nebo kašmírové. Mladší brokátové fěrtochy světle modré až tyrkysové barvy s vytkávaným květinovým vzorem, které dnes vidíme nejčastěji, získaly oblibu v meziválečném období. Fěrtoch často zdobila vpředu uvázaná široká mašle, kterou později nahradil složený vyšívaná kapesníček. I na fěrtoch byla oblíbená pestrá florální výšivka. Tento typ výšivky byl součástí výuku na základních školách a tedy hojně rozšířený.

Ve všední den se nosívala sukně sešitá s kapsou našitou nebo ve švu. V předu byla řasena řídčeji než vzadu a většinou se šila z bavlněných tištěných materiálů tovární výroby nebo z kanafasu. Spolu se zástěrou a jupkou se takové sukně nosily ještě nedávno. „Jupka“ těsně přiléhala na zádech díky vytvarovaným skladům, naopak vpředu byla volnější se zdobnými prvky kolem knoflíků, na límci a manžetách rukávů.

šatka

Vlasy si ženy česaly na pútec. Svobodné vlasy zaplétaly do jednoho copu, vdané naopak do dvou copů, které obtočily kolem hlavy. Takto upravené vlasy vdané zakrývaly čepcem. Čepce, jako každodenní součásti oděvu, byly necované, pletené, vyšívané na tylu (grunšpicové ) a batistu vpředu zdobené našitou „mřežkou“, obvykle vyšívanou s 5 až 7 zuby. Na čepec se vázala „šatka“. Sváteční tylová, batistová nebo necovaná „vyvazovačka“, ale oblíbené byly i šátky tištěné nebo s barevnou výšivkou. Šatky se vázaly pod bradou na jeden volný uzel nebo do týlu. Pouze v zimě „navšedno“ se vpředu cípy překřížily a šatka se zavázala v týle.

punčochy, obutí

Z paměti zcela vymizely vlněné varhánkové punčochy žen. Už víc než století oblékaly ženy ve svátek pletené „pančochy“ většinou bílé, ale i černé barvy s krajkovým vzorem. K těmto punčochám ženy nosily šněrovací boty zhotovené z jemné kůže (kordybánky) nebo textilu (brynelky) přizdobené bílou výšivkou. Všedním obutím byly krpce zhotovené z jednoho kusu kůže, do nichž ženy nosily pletené ponožky „kopýtka“ z ovčí vlny s tmavým vypleteným vzorem.

V chladném počasí a v zimě ženy přes ramena nosily vlňáky o velikosti 160x160 cm tmavých barev a kostkovaných vzorů. Vlňáky lemovaly třásně, které vycházely z tkaniny. K všednímu kroji ženy nosily kabátky tmavých barev kolem knoflíků zdobené šňůrkou. Tyto kabátky z jemného sukna předcházely „lajbíky“ z tmavomodrého sukna podšitý kožešinou a také „šuba“, kožich potažený červeným suknem, který si mohly dovolit pouze nejzámožnější venkovanky.

použitá literatura:
BRANDSTETTROVÁ, Marie. Odívání Rožnovanů: čtení o rožnovském kroji.
1. vyd. V Rožnově pod Radhoštěm: Valašské muzeum v přírodě, 2007. ISBN 978-80-239-9934-1.

KOVÁŘŮ, Věra. Lidový kroj na Valašsku. Ostrava: Kraj. kult. středisko, 1982. ISBN (Brož.).

autor:
Eva Staňková

foto:
Jakub Machálek