Přihlásit nebo se zaregistrujte

nebo pokud používáte Facebook

Slavnostní kroj o hodech, Polešovice 

Obce

Přední pohled

Zadní pohled

Ostatní fotografie

O kroji

Tradiční slavnost hodů se v Polešovicích stala společenskou událostí obce i rodiny. Uspořádat hody, zvládnout je organizačně a zajistit jejich tradiční průběh, stojí velké úsilí. K tomu patří i dokonalá příprava kroje; protože každý, kdo chce jít na hody oblečený v kroji, mnohdy kroj nevlastní, musí si jej obstarat, upravit či opravit, popřípadě došít nové nebo chybějící krojové součástky. V obcích na Uherskohradišťsku je situace o to složitější, že několikadenní slavnost hodů má i svá pravidla v oblečení. Tak je tomu i v Polešovicích. V současnosti je hlavním hodovým dnem sobota, kdy se chodí v nejslavnostnějším kroji, stejně jako v neděli na mši svatou. Průběhu hodových slavností odpovídá oblečení v jednotlivé hodové dny i každé věkové generace. Oblékání je ovlivněno i počasím v době konání hodů.

Několikadenní hodové slavnosti se v současnosti zúčastňují všechny kategorie obyvatel, děti, mladí i starší. Pro každý věk i stav má oblékání do kroje své zákonitosti, které se v Polešovicích dodržují.

Oblečení děvčat a žen v hodovém průvodu

Děvčata, která mají nějakou funkci – starší a mladší stárky, se k hodům oblékají jinak, než všechny další účastnice slavnosti.

Na první hodový den chodí děvčata nejpěkněji oblečená. Pro tuto slavnost je typické vázání tureckých šátků na záušnice. Podle krojového okrsku, zde dolňáckého – polešovického, si děvčata nechávají navázat turecký šátek nebo již mají šátek dříve navázaný a posazují si jej jen na hlavu. Váže se většinou červený turecký šátek s holým středem, s kvítky zv. halouzkové, kvítečkované, jatelinkové apod. V této krojové oblasti se váže šátek volněji od hlavy.

K tureckému šátku se na Uherskohradišťsku oblékají baňaté navrapené rukávce s vyšíváním. V období 20. let 20. století se nosily plátěné rukávce, řídce naskládané, mírně vyztužené, ztvarované do větší baňky. Postupem času se začaly hustě vrapit a vyztužovat pilinami, dnes i molitanovými řezinami. Původní vyšívání, které se skládalo z límce, dvou nárameníků a dvou přednic, bylo provedené výřezovou technikou na hrubý výřez, v barvě oranžovo černé s barevnými znameny. Obě přednice se zastrkávaly do výstřihu kordulky. Postupem času ženy, které připravovaly kroj, sešily dvě v jednu větší přednici, nebo se pořizovala již jen jedna. Rukávce okolo loktů jsou zdobené i kadrlemi – volánem. U mnohých rukávců se dodnes objevují kadrle s vyšívaným pruhem a přišitou tylovou krajkou, běžně nošené v období mezi dvěma světovými válkami. Od 30. let 20. století převažují plátěné, vyšívané dírkovou výšivkou v cípech a silně naškrobené.

Na rukávce se obléká kordulka, střihem typická pro polešovický krojový okrsek. Zcela zanikly atlasové kordulky, vzácně se objevují kordulky z ornátu. V poslední době se pořizují kordulky z nejlépe dostupného bílého nebo barevného brokátu. Na Polešovicku jsou kordulky s kulatým výstřihem, na kterém volně splývá konec výšivky přednice obšité naskládanou krajkou do kulata.

Při oblékání k hodové slavnosti hlavně záleželo na sukních. Na Polešovicku se jako jinde na hradišťském Dolňácku oblékaly atlasové sukně s našitou úzkou krajkou u spodního okraje. Vystřídaly je ornátové fěrtoušky. Na hody před padesáti lety si však děvčata oblékala brokátové sukně různých barev s našitou zdobnou stříbrnou portou. V současné době je za nejsvátečnější sukni považována sukně ušitá z červeného brokátu, v různých odstínech, s bílými protkávanými květy a při spodním okraji našitým pruhem bílé krajky. Na vrchní atlasovou sukni se uvazovala rozpíjená stuha, na ornátovou čistě bílá nebo vyšívaná hedvábná stuha, stejně jakou na současnou červenou brokátovou přední sukni.

Zadní sukně, černý klotový šorec se žlutou formou vyšívanou přes vrapy, lícuje s přední sukní, ve třicátých letech 20. století sahající až k lýtkům. Pod ně se oblékalo několik spodních plátěných sukní, při okraji s našitou plátěnou krajkou. U některých děvčat na Uherskohradišťsku je zvykem uvazovat na šorec černé tráčky s barevným květovaným vytkáváním.

Na nohy se na přelomu 19. a 20. století obouvaly vrapené kožené boty, které vystřídaly boty sahající do půl lýtka, s lakovanou špičkou a lýtkovou částí, na šněrování. Na večerní taneční zábavu chodívalo každé děvče v rukávcích, jen přední sukni si vyměnila. Obvykle se volila méně vzácná přední sukně, ale pěkná z brokátu. V neděli ráno se v mnoha obcích koná hodová mše svatá. Na ni si děvčata oblékají přední sukně, obyčejně brokátovou, již předem pro tuto příležitost připravenou. Na druhý hodový den děvčata po obchůzce vůbec nechodí, takže si připravují kroj až na večerní hodovou zábavu.

Ke kroji o hodech patřily i artefakty, které zdobily kroj. Na Polešovicku (Vážany, Ořechov, Nedakonice) dodnes mají děvčata velkou snítku rozmarýnu připnutou na kordulce, v Polešovicích ji drží v ruce.


Oblečení stárek

Stárkovská funkce je u děvčat především prezentací stavovské důstojnosti a cti; dá se jí docílit většinou výjimečným či rozdílným oblečením. Odlišení bývá v úpravě hlavy a nošení materiálově lepších či jiných předních sukní. Většina děvčat, zastávající stárkovskou funkci, má uvázaný turecký šátek na záušnice; liší se hlavně honosností a barevností přední sukně. V padesátých letech 20. století byl nejvhodnějším a odpovídajícím materiálem pro ušití přední sukně pro stárku ornát, i když mnohé stárky chodily v různobarevných brokátech. V posledních letech se obvykle stárky domluví a nechají si ušít nebo si půjčí přední sukně ze stejné látky, nejčastěji z ornátu. V Polešovicích je zvykem, že děvče, které již bylo někdy stárkou, třeba i ve svých devatenácti letech, příští rok již nejde v rukávcích, ale v jupce a brokátovém šátku uváza- ném pod bradu.

Oblečení vdaných žen

V posledních letech se hodového průvodu zúčastňují i vdané ženy. Řada z nich byla někdy v minulosti stárkou a nebo se zúčastňovala hodových průvodů. Nejčastěji se dnes do kroje oblékají vdané ženy, které navštěvují pěvecký soubor Drmolice; po jeho vzniku jejich počet ještě vzrostl. Vdané ženy mají oblečenou jupku, mnohdy s vyšívaným límečkem od rukávců, na hlavě šátek uvázaný pod krk, šorec a brokátovou přední sukni. Takto oblečené přicházejí ženy i na večerní taneční zábavy.

Chlapci a ženatí muži

Slavnostní oblečení chlapců se v Polešovicích po léta nezměnila. Patřila k němu dudová košile s vyšíváním na výřez, kordulka z tmavě modrého sukna, plátěné kalhoty – třaslavice vkládané do vysokých bot a do pasu uvazovaná modrá vyšívaná zástěra. Na hlavu se dával klobouk ozdobený voničkou z látkových nebo papírových barevných kvítků, zrcadélek a perliček, s navá- zanou hedvábnou barevně vytkávanou stuhou a kosírky. Takto dnes chodí chlapci při hodech  v Polešovicích a Vážanech, ale z fotografií z dvacátých let 20. století víme, že se tak oblékali i jinde na Uherskohradišťsku. Na dudové košili mají chlapci našité vyšívání, sestávající z límce, dvou nárameníků a přednice – fajky. Výšivka je provedena bubínkovým vyšíváním na výřez v sytě žluté nebo oranžové barvě s černými okraji a barevnými znameny různých motivů. Oblečení chlapců – účastníků hodů se nijak neměnil ani pro příležitost večerní taneční zábavy či obchůzky na druhý hodový den.

Muži – ženáči oblékali místo košile s baňatými rukávy sámkovou plátěnou košili s vyšitím květinového ornamentu červenou bavlnkou na prsou. Na košili brali bílý soukenný lajbl. Ženatí muži obvykle nenosili v průstřihu kalhot kapesníček či šátek a pokud měli muži klobouk či beranici, nikdy neměli voničku s kosírky. V současné době obvykle chodí prostovlasí. Hodovým oblečením starších mužů byly i plátěné kalhoty třaslavice se zástěrou a kordulkou, plátěnou košilí se sámky a vyšitím černého čtverečku na límečku košile.

V každém krojovém okrsku, ba i v jednotlivých obcích nacházíme odlišnosti v artefaktech spojených se slavnostním hodovým oblečením. Většina chlapců ustrojených do kroje k hodům měla za kloboukem voničky z umělých kvítek, s kosírky a navázanou barevnou stuhou u voničky. Chlapci ve Vážanech, Ořechově a Polešovicích dodnes nosí za kloboukem kromě vonice z umělých květin a kosírků vsazený dlouhý rozmarýn. Velké, dlouhé a někdy několik snítek rozmarýnu mají připevněné chlapci na levé straně své kordulky.

Oblečení stárků a jejich artefakty

Oblečení stárků se v mnoha obcích neodlišovalo od ostatních mužských účastníků hodové slavnosti. V Polešovicích a Vážanech se stárci vždycky odlišovali od ostatních chlapců tím, že oblékali soukenné černé kalhoty – nohavice, černou kordulku, dudovou košili s vyšíváním, klobouk s kasírky a vonicí. Ostatní chlapci oblékali sváteční třaslavice se zástěrou, košili a kordulku.

Oproti stárkám, které se odlišovaly od ostatních účastnic jen bohatší přední sukní a co nejkvalitnějším oblečením do kroje, stárci jsou v řadě obcí jiní právě v artefaktech nošených při hodových slavnostech. V Polešovicích je znakem stárka, mladších stárků či podstárků bohatě ozdobený klobouk, snad více něž u jiných zúčastněných chlapců oblečených v kroji. Nazdobené klobouky nebo beranice dostávají stárci u své starší či mladší stárky. Při příchodu do domu mladší či starší stárky jim je obřadně s příslušným říkáním předávají, popř. posazují na hlavu.

V Polešovicích je zvykem, že chlapec, který byl již stárek, třeba měl jen něco přes dvacet let, šel na příští hody oblečený v lajblu, jako jiní ženatí muži lajblisti. Je zajímavé, že právě oblečení stárka zůstává druhý hodový den stejné, jako při hlavní hodové obchůzce.

Oblečení rodičů stárků

Mnozí rodiče současných stárků patří do řady těch, kteří někdy sami stárky byli a nebo se jim tradované zvyky v obci líbí. Pro stárkovskou funkci své dcery či syna se tak nadchnou, že sami si k této příležitosti oblékají kroj. Mnohdy kroj sami vlastní nebo si ho k této příležitosti zapůjčí. Matky oblékají jupku, brokátovou přední sukni a bílý brokátový šátek.

Muži – otcové si oblékají místo dudové sámkovou košili s lajblem a soukenné nohavice. Takto oblečení předávají svou dceru nebo syna chase k hodové obchůzce. Avšak často takto chodí oblečeni i na hodovou zábavu.

Oblečení ostatních účastníků hodů

Hody, které jsou v současnosti kulturně společenskou událostí většiny rodin ve vesnické komunitě, pokládají účastníci za svátek či slavnost a také jemu přizpůsobují své oblečení. Do hodového průvodu chodí oblečeni v nedělním či svátečním oblečení, neboť svou účastí jsou vtaženi do celého hodového dění. Stejně je tomu i na večerní taneční zábavě. Hlavně v obcích, kde při obchůzce chodí dvojice a prodávají hodové voničky (Vážany, Ořechov, Osvětimany, Polešovice), jsou hosté hodů svátečně oblečeni.

Děti o hodech

Zcela novým prvkem v oslavách hodů je oblékání dětí do krojů, od nejmenších čtyřletých až po patnáctileté školáky a jejich zařazení je do čela hodového průvodu. V minulosti se děti hodů a hodových průvodů vůbec nezúčastňovaly; hody byly hlavně slavností svobodné mládeže.

Maminky a babičky oblékají své děti jen do slavnostního průvodu. Děvčátka i chlapci mají stejné oblečení jako dospělí, mnohdy náročně vrapené zadní sukně nebo rukávce jsou u těch nejmenších dětí nahrazené stylizovanými krojovými součástkami. Chlapci mívají plátěnou košili – dudovici s baňatými rukávy s našitým vyšíváním na hrubý výřez v základní oranžové barvě, černou kordulku a plátěné třaslavice. Do pasu se uvazuje na dvě harasové tkaničky černá klotová zástěra, která je po celé ploše zdobená vyšitím květů pestrobarevnými vlnami. Na nohy obouvají větší chlapci holínky, malí nízkou běžnou konfekční obuv. Na hlavách klobouk ozdobený vonič- kou se strojově vyšívanou stuhou a kosírky. Děvčátka bývají oblečená jako dospělá děvčata s typickým polešovickým úvazem tureckého šátku, baňatými rukávci s vyšíváním a kordulkou, zadní sukní je černý klotový šorec, v předu brokátový žlutý nebo červený fěrtůšek. Největším problémem u dětí je obutí. Jistě se nedá vyřešit obutí těch nejmenší dětí, ale pokud není možné půjčit selské boty, je potřeba obout nejvíce podobné selským botám, které by se ke kroji hodily.

Pořizování a oblékání krojů

I když ušití kroje nebo jeho částí bylo dost nákladné, je řada nadšenců, kteří si krojové vybavení i za tuto cenu pořídili. Současnou praxí je, že u ženského kroje si šikovnější ženy ušijí některé krojové součástky samy (sukně, spodnice, popř. kordulky, kabátky), rukávce si nechají ušít, navra- pit nebo jen nažehlit u žen, které se to naučily, neboť je tato práce bavila a přitahovala. Materiál k ušití, jak plátno, tak různobarevný brokát na kordulku či přední fěrtůšek, je dostupný. Ornátové látky zcela zanikly. Nejobtížnější je pořídit klotový šorec s vyšívanou formou přes vrapy a vyšívání na rukávce provedené výšivkou na výřez. Zadní sukně – šorec se nejčastěji pořizuje odkoupením nebo darováním od někoho z obce či obcí z krojového okrsku. Podobně je to i s vyšíváním na rukávce. Jen velmi málo se pořizuje nové vyšívání, neboť vyšívaček je velmi málo. Problém je i s pořizováním krojové obuvi. Boty se hojně dědí, právě k hodové slavnosti se půjčují, stejně jako
v mnohých rodinách celý kroj. K ušití bot nošených ke kroji se nejvíce využívá soukromých ševců. Dnes již je vyřešený nedostatek tureckých šátků. I když se začaly tisknout ve špatné kvalitě a od původních se hodně lišily, v současnosti jsou k dostání slušně tištěné černé i červené turecké šátky, od původních však rozeznatelné.

Ještě náročnější je to s pořizováním mužského kroje. Soukenné součástky mužského kroje museli šít krejčí, krojoví specialisté, neboť soukenné kalhoty a kordulky jsou zdobené cifrováním, našitím černých šňůrek, stejně jako bílé lajble vykládané červeným suknem. Probíjené řemeny, stejně jako vysoké holínkové boty zhotovují obuvníci na objednávku. S pořízením sámkové nebo dudové košile je to jako u ženských rukávců, obtížnější je to s mužským vyšíváním. Obvykle se půjčuje i s košilí, vyšívání se často dědí. Dudové košile žehlí ženy, které se tuto speciální práci naučily. Cenově náročné jsou i ozdoby na klobouky – vonice a voničky vyráběné z textilních kvítek.

Dalším větším problémem je oblečení do kroje. Ten, kdo v kroji nikdy nebyl a nebo nikdy kroj neviděl oblékat, nezná zákonitosti oblékání. Zkušenosti v oblékání do kroje nabytých roky nebo časté oblékání kroje může být jedinou zárukou dobře oblečeného děvčete či ženy. Ke správnému oblečení musí být především připraven dobře ušitý a upravený – vypraný, naškrobený a nažehlený kroj. Děvče nejprve obléká punčochy, boty a spodní košili (úzkou spodničku), kdysi plátěný rubáš na ramínka. Pak se obléká spodní sukně – spodnice, někdy tři až čtyři, které jsou naškrobeny a uvazovány od nejkratší po nejdelší tak, aby nepřečnívaly přes přední či zadní sukni. Na spod- nice se obléká zadní sukně – šorec, a pak se váže přední plátěný spodní fěrtůšek. Rukávce s vyší- váním a kordulkou se oblékají tak, aby nespadávaly, neodstávaly v průramcích – držely pevně při kordulce. Nakonec se obléká přední fěrtůšek, váže mašle do pasu a uvazuje turecký šátek, často již navázaný předem. Pro udržení správného tvaru kroje se používá řady spínacích špendlíků, špendlíků i sešití, aby se nic na kroji neuvolnilo a děvče v kroji zdárně absolvovalo několika hodinovou slavnost. Dobře se obléct do ostatních krojových součástek není problém, stejně jako oblečení do mužského kroje. Při oblékání kroje by se mělo dbát i na krojovou čistotu. Děvčata by neměla nosit nápadné náušnice, hodinky a prstýnky, chlapcům nijak moc nesluší vlasy upevněné gumičkou do ohonu vyčnívající z pod klobouku. K oblékání se stále volají zkušené ženy nebo babičky. Turecký šátek umí v Polešovicích vázat několik žen.

 Oblékání o hodech prodělalo změny v souvislosti s celkovým vývojem kroje, jak materiálu, střihu, tedy celkového jeho vzhledu. Hodová obchůzka, na níž se účastní nejen místní vesnická komunita, ale i řada obyvatel mimo obec, je v posledních letech jedinou výroční slavností, kde se tak spontánně obléká kroj. V současnosti jsou tradiční hody krojovou přehlídkou mužských, ženských i dětských krojů, slavnostních, svátečních i obřadních. Je proto i přes nedostatky v jeho oblékání a náročného shánění kroje třeba ohodnotit snahu současných mladých i starších lidí, zcela přirozených nositelů tradic, za jejich velký přínos nejen v tradování hodových slavností, ale i dodržování tradičního oblékání krojů.

autorka textu: PhDr. Ludmila Tarcalová

zdroj: Hodové slavnosti v Polešovicích,Folklorní sdružení Polešovice, 2005

zaslaly: Dobromila Krysová a Ludmila Drobilová, Folklorní sdružení Polešovice

zpět na seznam