Byu jeden král a měu jediného syna, a ten byu dúho nemocný. Král, teda, vyhuásiu do ceuého světa, který by ten dochtor mu moheu pomoct, že mu dá velikú odměnu.
Tož, huásili sa dochtoři ze šeckých stran, ale žádný mu nemoheu pomoct. Došeu také jeden mudrc a ten řekeu královi, že mu synka uzdraví, ale že si mosí obléct ze spokójeného čověka košelu. Král sa zaradovau a hned vysuau sužebnictvo, aby šli, a dau im moc peněz, aby našli spokójeného čověka a košelu od něho kúpili.
Posuové šli k velikým boháčom a ptali sa, esli sú spókójení, ale nenašli ani jediného. Šli teda po ceuej zemi a ptali sa, kde enom koho viděli, ale marně. Každému ešče neco chyběuo. Jeden chceu to, druhý to a třetí zas neco, a tož sa posuové z nepořízenú vracali.
Na zpáteční cestě uviděli z prúťá chauúpku a u ní seděu čovek na kuadě a spokójeně pokuřovau. Posuové šli enom tak na špás a ptali sa ho, jak sa cítí v tej samotě. Čověk řekeu, že je velice spokójený, nic vjec si nepřeje. Oni mu, teda nabízali hodně peněz a prosili ho, aby im prodau košelu, že ju mosá donést královskému synáčkovi na uzdravení.
Stařík rozhaliu puášč a řekeu:
„Páni, ale já žádnú košelu nemam.“
Vrátili sa, teda, ke královi, ten velice zesmutňau a byu rozdurděný, že má taký nespokójený lud.
Teda ti, keří měli košelí dost, spokójení nebyli, a ten, chudák, neměu žádnú a spokójený byu.
zdroj: Václav Frolec, Dušan Holý, Lidové povídky ze Slovácka. Odeon, Praha 1967
poznámka: V roce 1961 zapsal D. Holý dle vyprávění Marie Balgové z Tvrdonic (roz. 1895)
zaslal: Leoš Doskočil, Okrašlovací spolek Tvrdonice
