Obce

Přední pohled

Zadní pohled

O kroji

Svatební kroj měl významné postavení vzhledem k události, ke které se často záměrně pořizoval. Vycházel z kroje svátečního, ale byl doplněn pro nevěstu i pro ženicha obřadními součástmi.

Kroj nevěsty

úvodnice

Nepominutelnou součástí kroje nevěsty byla obřadní plachta „úvodnice“. Úvodnice získaly svůj název podle „úvodu“. Když šla žena po šestinedělí do kostela na úvod, zavinula se spolu s dítětem do plachty. Nejstarší obřadní plachty z lněného plátna tvořily dva kusy plátna po dlouhých stranách k sobě přišité, o rozměrech asi 240 x 120 cm. Kolem středového švu byl vyšitý široký pás velmi jemné výšivky hedvábím. Historické prameny uvádí, že jejich původní modrá barva se z hedvábí vyprala a dnešní plachty můžeme vidět vyšité odstíny žlutého hedvábí. Plachta se odívala tak, aby vyšívaný pás vynikal na ramenou. Bohužel těchto plachet „úvodnic“ se moc nedochovalo, neboť si Valašky braly toto odívadlo, které je provázelo od svatby celým životem, s sebou do hrobu.

S průnikem bavlny do běžného užívání doznala změny i plachta úvodnice. Šila se z jedné šíře bavlněného plátna a bílou výšivkou s prolamováním se zdobila především na užších stranách. Časově nejmladší pak jsou úvodnice vyšívané na tylu, nebo vyšívané na síťovině. V posledních desetiletích závazného užívání obřadní plachty v kroji nevěsty ji často nahradil jen pruh záclonoviny, jak vidíme na řadě snímků ještě i z doby poválečné.

součástí kroje nevěsty

Dále se nevěsta odívala do tradičních součástí kroje. Na holé tělo oblékala rubáč, na něj rukávce zdobené bílou výšivkou, široké spodní bílé sukně, skládaná zadní černá sukně, sváteční bílé punčochy a vyšívané nebo černé kotníčkové šněrovací boty.

K vývojově starším úvodnicím příslušely hedvábné nebo vlněné fěrtochy tmavých barev, později i černé brokátové. K nim náležela soukenná temně červená kordulka se zelenými a později i zlatými portami.

V mladší krojové sestavě Zubřanky velmi často oblékaly i tmavé fěrtochy s florální pestrou výšivkou a přes ramena kladly úvodnici tylovou.

Důležitou roli ve svatební den hrála úprava hlavy. Nevěstě příslušel na vlasy zapletené do jednoho copu věneček z myrty nebo krušpánku (buxus) s připletenými bílými kvítky. Vepředu byl věneček poněkud vyšší, vzadu naopak byly navázány pestré pentle. Během času se věneček měnil na jednoduchý kruh s vpletenými bílými umělými květy a bez pentlí. Po půlnoci se nevěsta začepila. Vlasy byly přečesány z jednoho do dvou copů. Ty byly obtočeny kolem hlavy a na ně uvázán čepec s pěknou mřežkou, obvykle dar kmotry a šatka vyvažovačka.

Kroj ženicha

Kroj ženicha nebyl moc odlišný od kroje svátečního. Ženich oblékal nohavice tmavě modré barvy, které zasouval do vysokých holínek „čižem“. V pase nohavice opásal koženým páskem. Na tělo oblékal vyšívanou košili, která byla u krku stažena červenou mašli. Až po svatbě mohla být tato mašle zaměněna za mašli modrou. Rozparek na hrudi košile zdobila kotula perleťová nebo tepaná ze stříbrňáku. Na košili oblékal ženich župici ze zeleného sukna a do ruky bral valašku.

K úpravě hlavy na Rožnovsku patřil vysoký kuželovitý klobouk opásaný zelenou sametovou později i s pestrým vzorem tkanou stuhou a vepředu zdobený mosaznou, někdy i stříbrnou sponou. Za sponu se vkládala větévka rozmarýny zdobená bílými kvítky, aby se ženich odlišil od družby.

použitá literatura:
BRANDSTETTROVÁ, Marie. Odívání Rožnovanů: čtení o rožnovském kroji.
1. vyd. V Rožnově pod Radhoštěm: Valašské muzeum v přírodě, 2007. ISBN 978-80-239-9934-1.

KOVÁŘŮ, Věra. Lidový kroj na Valašsku. Ostrava: Kraj. kult. středisko, 1982. ISBN (Brož.).

autor:
Eva Staňková

foto:
Jakub Machálek

Svatební kroj v Zubří