nebo pokud používáte Facebook
FacebookMužský kroj má na Valašsku také svou tradici. Na rozdíl od kroje ženského je méně zdobný a historických součástí kroje se dochovalo jen pomálu, neboť muži tradiční oděv velmi brzy odložili a nahradili jej dobovým oděvem.
Základní součástí mužského kroje byla „košula“ šitá z rovných dílů. V ramenou byla podšitá plátnem pro zpevnění a v podpaží rozšířená všitými čtverečky plátna. Tenký límeček barevně vyšívaný křížkovým stehem byl ukončený dvěma poutky, kterými se provlékala stužka červená nebo u ženatých mužů modrá. Na prsou mívala košile dlouhý rozparek obroubený skromnou barevnou křížkovou nebo ažurovou výšivkou.
Na košili muži oblékali vestu „brunclek“ většinou lomené červené barvy. Brunclek byl ze sukna, podšívaný tenkým bílým suknem. Na vnitřní straně míval brunclek našitou kapsu. Záda bruncleku byla obvykle šitá ze 4 dílů dole zakončených šůsky. Zadní díly přecházely v díly přední beze švů. Vpředu byly prostřiženy kapsy kryté patkami zdobenými zelenožlutou šňůrkou a knoflíčky. Bruncleky bývaly zdobeny umírněně, hlavním zdobným prvkem byla do ornamentů vinutá šňůrka na okrajích bruncleku a řada lesklých kovových knoflíků.
Jako svrchní oblek používali muži krátký kabátek „lajbík“. Lajbík byl šitý z tmavě modrého sukna, opět podšitý tenkým bílým suknem, ale na rozdíl od bruncleku měl dlouhé rukávy a vyšší stojací límeček. Zdobený byl pouze dvěma řadami lesklých kovových knoflíků. Ženatí a starší muži vlastnili i „kožuchy dubeňáky“, popisované jako svrchní kožešinové kabáty.
Svrchním mužským oděvem byla „župica“, dlouhý kabát ke kolenům ze zeleného sukna podšitý opět suknem bílým. Zdobnými prvky byly červené soukenné „výložky“ na okrajích rukávů, žlutozelené šňůrky vinuté do ornamentů a gombíky (velké knoflíky). Župica patřila k svátečnímu oděvu dospělých mužů, nenosila se běžně.
Z tmavě modrého sukna šité „nohavice“ byly dříve bez podšívky, nahrazovala ji dlouhá košile zasunutá do kalhot, později je podšívali bavlněným plátnem. Na pravé straně měly od pasu jeden rozparek, krytý soukenným „lackem“ s ozdobně střiženým okrajem. Švy byly ozdobeny jednoduchým vinutím šňůrky většinou světlemodré nebo červené barvy. Na stranách nohavic byl rozparek, který se zapínal na drátěné háčky a našité „štruple ze soukenných okrajků“ zajišťovaly to, aby se nevyhrnovaly z vysokých bot. V létě muži nosili nohavice z lehčích materiálů, především plátna světlého nebo barveného.
Jako obuv muži běžně nosili „krpce“ vyrobené z jednoho kusu kůže a do nich obouvali kopytce (huněné ponožky). Spíše sváteční byly vysoké lesklé boty z černé kůže, které pak ve všedno dosluhovaly.
Sváteční pokrývkou hlavy mužů byly vysoké, kuželovité klobouky zdobené četinou (jalovcem) a opásané nejčastěji zelenou, později barevně vytkávanou stuhou s mosaznou, vzácně stříbrnou sponou. Dříve byly obvyklé i „aksamitky“ čepice ze zeleného aksamitu lemované liščí nebo zaječí kožešinou.
použitá literatura:
BRANDSTETTROVÁ, Marie. Odívání Rožnovanů: čtení o rožnovském kroji.
1. vyd. V Rožnově pod Radhoštěm: Valašské muzeum v přírodě, 2007. ISBN 978-80-239-9934-1.
KOVÁŘŮ, Věra. Lidový kroj na Valašsku. Ostrava: Kraj. kult. středisko, 1982. ISBN (Brož.).
autor:
Eva Staňková
foto:
Jakub Machálek
Cílem, kvůli kterému Folklorní akademie vzniká, a ke kterému chce směřovat, je vytvořit každému podmínky pro co nejhlubší a nejopravdovější žití a předávání lidové kultury ve třetím tisíciletí. Za tímto účelem chce spojit nápady a síly folkloristů a odborníků k šíření lidové kultury v její nejčistší formě mezi nejširší vrstvy obyvatelstva.