Až půjdete pres pole (Zdeněk Pomykal, 2008) 

Poslal: Vlastimil Ondra

Obce

boršická sedlácká Až půjdete pres pole (Zdeněk Pomykal, 2008)

Text písně

Až půjdete pres pole,
dajte pozor na sebe,
aby vás v hájíčku nezastali,
aby vám halenky nesebrali.

V hájíčku nás zastali,
halenky nám sebrali,
tu máš ty suchovský mládenečku,
nechoď ty pres pole za děvečkú.

A já na to nic nedbám,
já galánku preca mám,
jako by ju malér vymaloval,
takovú galánku sem si dostal.

Player

zpívá: Zdeněk Pomykal (1961-2016), Boršice u Blatnice
a Boršičané
Josef Nožička (1938-2011), Stanislav Sidon (1951-2011), Vladimír Salčák (1936-2013), Zdeněk Pomykal (1961-2016), František Zákutný (1948),
Josef Zemčík (1980), Martin Smolej (1972), Dušan Křivák (1973), Josef Ježek (1949), Vít Janečka (1968), Radek Dula (1973), Bohuslav Vávra (1962), 
Milan Bobčík (1976), Petr Vávra (1984), Libor Zlomek (1975), Josef Slaník (1973), Miroslav Hladký (1966), Ludvík Šimčík (1949), Vít Hrabal (1966) a Vlastimil Ondra (1972)
hraje: Vlastimil Ondra, akordeon
nahrávka: CD Boršické sedlácké (2018)

zdroj: učitel Josef Hodek
Jo­sef Hodek se narodil 12. června 1888 v Hořehledech u Blovic. Výtvarný talent mladého Hodka se prokázal již při studiu na měš­ťanské škole v Plzni. Z hmotných důvodů nemohl studovat malířství v Praze a tak podle přání rodičů vystudoval učitelský ústav v Plzni a v roce 1907 nastoupil na své první učitelské místo v Sůchově na Moravském Slovácku. Krátce učil ve Velehradu, odkud se vrátil opět na vesnici do Boršic u Blatnice. Zaujalo ho zdejší lidové výtvarné umění, kroje a lidové písně. Sbíral lidové písně, přátelil se s prostými lidmi a kreslil lidové ornamenty. Seznámil se nejprve s knihami a později, roku 1912 i osob­ně s Josefem Váchalem, stal se jeho žákem a ten jej také během tří po sobě následujících prázdnin vyškolil v technice dřevorytu. Kontakt s Váchalem udržoval po celý život, jak o tom svědčí bohatá korespondence ulo­žená s Váchalovou pozůstalostí v PNP v Praze. (https://magic-exlibris.webgarden.cz/rubriky/dalsi-autori-a-i/hodek-josef)

 

zvláštnosti písňového repertoáru obce Boršice u Blatnice
O Boršicích u Blatnice jsem napsala disertační práci BORŠICE, Příspěvky k historicko - ethnografické monografii moravskoslovenské obce, 1953. 
Do Boršic jsem jezdila dva roky. Výzkumem a sběrem jsem tam strávila 90 dní. Obec mě zaujala tím, že leží na přechodu mezi Horňáckem a Dolňáckem. Není to ale ani čistě dolňácká dědina, ani čistě horňácká. Je cosi mezi tím. Dokonce bych řekla, že tehdy Boršice směřovaly spíše k Suchovu než k Hradišti. I ten písňový repertoár mi připadá také tak na pomezí. A ještě mě překvapila jedna skutečnost. Boršičané měli obrovský smysl pro humor. To se přeneslo i do písní, které zpívali. Texty, které všude okolo byly běžné, měli Boršičané často vylepšené humorem, či škádlivkou.

Olga Hrabalová (1930 - 2017)  
muzikoložka a folkloristka 
zaměřená na hudební a dětský folklor a klasifikaci písní
přepis vzpomínek na výzkum v Boršicích u Blatnice (1952 - 1953)
nahráli v Brně u paní Olgy Hrabalové 23. 8. 2008 Vít Hrabal a Vlastimil Ondra

tuto stránku zpracoval Vlastimil Ondra 1. 1. 2019