kroj z Modré

Obce

Přední pohled

Zadní pohled

Ostatní fotografie

O kroji

mužský kroj

Obec Modrou řadíme do velehradsko-spytihněvského krojového okrsku. Zůstala zde řada krojů po předchozích generacích, které můžeme při slavnostech vidět. Zájem reprezentovat svou obec v kroji je tak velký, že se radnice rozhodla realizovat v současné době velkou zakázku, která řeší obnovu modranského kroje podle dobové fotodokumentace ze začátku 20. století. Mužský kroj tvoří tmavé až černé soukenné kalhoty nohavice a kordula s tmavým šňůrováním. Přední díl nohavic má v zástřihu zasunut kapesníček a kalhoty jsou zpevněny vybíjeným řemeněm. Přednice vesty je lemována po stranách kulatými knoflíčky, řazenými do trojúhelníčků, vesta je na zádech šňůrkována do tulipánů. Košile dudovice má naduté rukávy a je vyšita hedvábím kolem rozparku u krku do fajky, na límci a na ramenou vyšíváním v okrově černém provedení technikou na hrubý plastický výřez s různými starobylými vzory formami. Ženatí muži nosí lajbl z režného sukna s nízkým stojatým límečkem, který je lemovaný zelenou nebo červenou hedvábnou stužkou. Přeložené malé klopy přednic a manžety jsou zdobeny červenými, dříve i modrými po obvodu zubatými výložkami. Přednice je zdobena řadou bílých porcelánových, dnes kovových knoflíčků, záda zdobí v pase tři šúsky. Klobouk širák je menší, s úzkou střechou. Svobodní jej mají ozdobený voničkou s kohoutími péry. Beranice má mírně kónický tvar. Boty jsou s vysokými, dnes hladkými naleštěnými holeněmi.

ženský kroj

Ženský slavnostní kroj má v Modré starší podobu s delšími sukněmi z atlasu, polobrokátu, ale pokud si dívky kroj pořídily nový, sukně jsou kratší a šité z brokátů. Současný obnovený kroj respektuje dobu kolem roku 1920, kdy délka sukní sahala do poloviny lýtek, jeho součástí je spodní rubáč a málo naškrobené dlouhé spodničky z bílého plátna. Zadní sukně, hustě, ale nahrubo vrapené šorce jsou z černého málo lesklého klotu s užší okrovou formou přes vrapy. Kordulka je šitá z jemnější květované látky s ostřejším zakulaceným výstřihem s hedvábnou stuhou a portou po obvodu. Vzadu v pase má kordulka varhánkování. Rukávce jsou ušity z bílého hustého plátna. Novější podoba představuje vyztužené baňaté rukávce s kompletním vyšíváním na límci, ramenou a na užší přednici, která se zde správně zasunuje do výstřihu vestičky. Výšivka tzv. bubénková, bumbrlíčková je provedena na hrubý výřez.
U lokte jsou přišity široké kadrle, dříve krajky s úzkým pruhem výšivky, dnes s bílým dírkovým vyšíváním. Starší variantu představují řasnaté rukávy bez pevného vydutí, u lokte s kadrlí v bílém dírkovém provedení. Sukně fěrtoušky jsou šity z brokátů pastelových barev, sukně rekonstruované jsou z jemnějších splývavějších látek, u dolního okraje s úzkou kraječkou, i ve dvou řadách blízko nad sebou, v pase jsou převázány úzkou jednobarevnou pentličkou. Turecký šátek je tmavší, s vnitřní plochou posetou jemnými rostlinnými motivky, úvaz na záušnice má volně vázanou borduru kolem hlavy. Dívky nosí tříčtvrteční černé středně vysoké šněrovací boty a svobodná děvčata bílé pupénkové či bumbrlíčkové punčochy.

zdroj: Na paletě krojů. Slovácké slavnosti vína a otevřených památek Uherské Hradiště (2010)