nebo pokud používáte Facebook
FacebookMá milá, byla bys
červená jako rys,
dybys byla chodívala
s chlapcama na rybíz.
Má milá, jak sa máš,
pověz ně, kde léháš,
a já k tobě v noci dojdu,
ani sa nenadáš.
Já léhám, synečku,
na húre v senečku,
dojdi ty k nám dneskaj v noci
v jednu hodinečku.
sběr: Jaroslav Václav Staněk, (1922 - 1978), primáš Hradišťanu a Karel Piškytl, muzikant Hradišťanu - kontry
zpěv: Josef Huráb (přibližně v roce 1955)
zde zpívá: Vít Hrabal (1966), Boršice u Blatnice
a Boršičané
Josef Nožička (1938-2011), Stanislav Sidon (1951-2011), Vladimír Salčák (1936-2013), Zdeněk Pomykal (1961-2016), František Zákutný (1948),
Josef Zemčík (1980), Martin Smolej (1972), Dušan Křivák (1973), Josef Ježek (1949), Vít Janečka (1968), Radek Dula (1973), Bohuslav Vávra (1962),
Milan Bobčík (1976), Petr Vávra (1984), Libor Zlomek (1975), Josef Slaník (1973), Miroslav Hladký (1966), Ludvík Šimčík (1949), Vít Hrabal (1966) a Vlastimil Ondra (1972)
hraje: Vlastimil Ondra, akordeon
nahrávka: CD Boršické sedlácké (2018)
Legendární BORŠICKÉ SEDLÁCKÉ
Někdy kolem roku 1955 nám vázali chlapci Hurábé z Boršic u Blatnice novú střechu na búdě v Hradišti. Když se na ně Jaryn Staněk, tehdejší primáš Hradišťanu, šel podívat, slyšel, jak si zpívají Réž, réž, réž. „Co je to za písničku? Tu neznám. Ale je pěkná,“ pronesl Staněk. Ten den už Hurábé na střechu nevylezli a Jarynovi zpívali a zpívali. Tak si povykládali, chlapi udělali prácu, odjeli pryč a Jara říká: „Toto je taková hybná, živá píseň, to nemože byt enom tak. K tomu přece musí byt nejaký tanec.“ Tož se sebral a vypravil se do Boršic. Šel za starýma tanečníkama, jaksi se s něma domluvil a oni mu cosi ukázali. On to samozřejmě musel upravit. Zasáhl do nich. Ale velmi citlivě. Nakonec z té příhody vyšel kromě série boršických písní i tanec. A tanec velmi zajímavý a dobrý. Dělali jsme s ním roky parádu po celé republice a byl to vlastně jeden z hlavních tanců, za který jsme dostali zlatý náhrdelník v Dijonu. A tím pádem se boršické dostaly do povědomí po celém Československu, protože kde jsme vystupovali, tam to číslo běželo. A dneska se ozývají boršické po celém Slovácku.
takto vzpomínal Jan Vančura (1926)
člen muziky Hradišťanu
přepis vyprávění o boršických sedláckých,
které nahráli u Jana Vančury ve Starém Městě 6. 9. 2008 Vlastimil Ondra a Vít Hrabal
--- pozn. ---
Josef Huráb nazpíval podle zápisů uložených v EÚ AV ČR v Brně Jaroslavu Staňkovi
mj. i písně: Ej, děvča malušičké, Háj, háj, zelený háj, Kačena divoká, Byla jedna paní švarná.
Jaroslav Václav Staněk, (1922 - 1978), primáš Hradišťanu
zvláštnosti písňového repertoáru obce Boršice u Blatnice
O Boršicích u Blatnice jsem napsala disertační práci BORŠICE, Příspěvky k historicko - ethnografické monografii moravskoslovenské obce, 1953.
Do Boršic jsem jezdila dva roky. Výzkumem a sběrem jsem tam strávila 90 dní. Obec mě zaujala tím, že leží na přechodu mezi Horňáckem a Dolňáckem. Není to ale ani čistě dolňácká dědina, ani čistě horňácká. Je cosi mezi tím. Dokonce bych řekla, že tehdy Boršice směřovaly spíše k Suchovu než k Hradišti. I ten písňový repertoár mi připadá také tak na pomezí. A ještě mě překvapila jedna skutečnost. Boršičané měli obrovský smysl pro humor. To se přeneslo i do písní, které zpívali. Texty, které všude okolo byly běžné, měli Boršičané často vylepšené humorem, či škádlivkou.
Olga Hrabalová (1930 - 2017)
muzikoložka a folkloristka
zaměřená na hudební a dětský folklor a klasifikaci písní
přepis vzpomínek na výzkum v Boršicích u Blatnice (1952 - 1953)
nahráli v Brně u paní Olgy Hrabalové 23. 8. 2008 Vít Hrabal a Vlastimil Ondra
více o paní Olze Hrabalové zde: http://revue.nulk.cz/pdf/r1-2017.pdf | str. 82 - 83
tuto stránku zpracoval Vlastimil Ondra 1. 1. 2019
Cílem, kvůli kterému Folklorní akademie vzniká, a ke kterému chce směřovat, je vytvořit každému podmínky pro co nejhlubší a nejopravdovější žití a předávání lidové kultury ve třetím tisíciletí. Za tímto účelem chce spojit nápady a síly folkloristů a odborníků k šíření lidové kultury v její nejčistší formě mezi nejširší vrstvy obyvatelstva.