Přihlásit nebo se zaregistrujte

nebo pokud používáte Facebook

Léčivá voda Šumberáčka 

Poslal: Vlastimil Ondra

Obce

Vzpomínka pana Jana Mahdala, strýčka kostelníka z Nivnice na starú Nivnicu…

zdroj:
vyprávění Jana Mahdala nahrál Jiří Miškar v roce 1998

Jan Mahdal

(25. 7. 1909 – 17. 1. 2005)

Vypravěči jsou pokladem každé obce. Strýček Mahdal byl studnicí příběhů. Měl zvláštní vypravěčský humor, kterým doslova hladil posluchačovu mysl. V Nivnici působil jako kostelník 35 let (1957-1992). Dodnes na něho vzpomínají generace ministrantů a nejen ministranti. Strýček byli také včelař, divadelní ochotník a cvičitel Orla.

Je nesmírně cenné, že se jeho vyprávění podařilo zachytit Jiřímu Miškarovi, který navíc přidal i několik vzpomínek.

Vzpomínky na strýčka kostelníka

První vzpomínka

Konec osmdesátých let. Pátek tři čtvrtě na tři odpoledne. Před kostelem se pomalu tvoří hlouček kluků. Za chvilku přichází i „strýček“ kostelník. Přátelsky nás pozdraví, odemkne kostel a po staletých dubových schodech z lesa na Dluhošinách stoupáme do věže. U vchodu na chóru strýček odemykají další dveře, vedoucí dál do věže. Staleté schody vržou pod našimi rychlými kroky. Stejně ale musíme na určitých místech vždy počkat. Pak teprve společně pokračujeme až ke zvonům. Posuneme se až k ovladači zvonů a schodům k hodinám. Vyhlížíme mezi dřevěnými deskami ven z věže a pozorujeme, co se děje pod námi. Každý z nás se snaží zamluvit si spouštění zvonu elektrickým ovladačem. Strýček mezitím vypráví vtipy a nejrůznější příběhy a zážitky.

Pak zaslechneme rachot v hodinovém stroji nad námi a kladívko začne odbíjet tři hodiny. To je i znamení pro šťastlivce, který zmáčkne ovladač a s těžkým trhnutím se rozhoupe „čtverka“. Zvonění je ohlušující a třese se celá věž. Strýček se usmívá a vypráví nejbližším další příběh. My mladší si zakrýváme uši a pozorujeme velký zvon, který se s děsivým rachotem houpe pět minut sem a tam. Když se zvon vypne, ještě se nějakou dobu setrvačností houpe a odbíjí, postupně některé údery vynechávají, až přestanou úplně. Strýček se na nás přátelsky usmívá a upozorňuje nás na opatrnou cestu dolů, kterou stejně seběhneme.

Strýček pomalu mizí za rohem kostela a my se rozcházíme s vědomím, že příští týden nás čeká tento zážitek znovu.

Druhá vzpomínka

Je horké léto. Strýček vytahuje z úlů plástve a vkládá je do medometu. S kamarádem se střídáme v točení. Jeden točí, druhý ulizuje. V horku a pološeru posloucháme o studánce Šumberačce, o cvičení v Orle, o práci v družstevní zahradě… Pak nachystáme partii „Oveček“. Dva hrají a třetí točí. Při odchodu pak dostaneme každý domů sklenici medu a po cestě přes humno nám strýček ukazuje, co pěkného kde roste. Nezapomeneme samozřejmě navštívit skleník. Poté zamávání z vrat a úsměv na cestu. Ten člověk se snad nikdy nemračil…

vzpomínal Jiří Miškar
lednu 2016

Fota Jana Mahdala: Vlastimil Ondra
Jan Mahdal před svým domem na jaře 1998.

Foto staré Nivnice z archivu Vlastimila Ondry
příspěvek zaslali: Jiří Miškar a Vlastimil Ondra

zpět na seznam