nebo pokud používáte Facebook
FacebookV příměstských částech Uherského Brodu: v Havřicích, Těšově a Újezdci u Luhačovic i v obcích Prakšice a Pašovice se nosí uherskodrodský typ kroje. Mužský kroj se zejména výzdobou kordulky blíží k oděvu z luhačovického Zálesí, ženský kroj naproti tomu vykazuje znaky typicky dolňácké a liší se velmi málo od kroje hradčovického.
Košile brodského kroje má dolňácký střih, s široce nabranými rukávy. Zdobí ji souprava žlutočerné výšivky na výřez na náramenících, límečku a ke slavnostním příležitostem v Prakšicích a Pašovicích také na ňadrech. V Těšově, Újezdci a Havřicích bylo místo fajky na košili vyšito plochým stehem červené srdce.
Kordulka z tmavě modrého až černého sukna má malé klopy, zeleně prošité a na předních dílech je bohatě zdobená mosaznými knoflíky v několika řadách a u klop se rozšiřuje do trojúhelníků. Kordulka se nezapíná, jen se stahuje v horní části pentličkou zvanou na Uherskobrodsku zápinka či rozpinka. U svobodných měla delší konce sahající až pod pás, ženatí měli jen jednoduchou krátkou šňůrku.
Nohavice byly šité z černého sukna, původně s černým až modrým šňůrováním. Svobodní mládenci nosili v puntu vyšívaný kapesník.
Klobouk má zvláštní formu s rovnou plochou stříškou, kterým se říkalo brúsek a které jsou podobné kloboukům, jaké se nosily na luhačovickém Zálesí.
Ke slavnostním příležitostem se nosí rukávce baňaté a hustě vrapené, avšak menší než na Hradišťsku. Zakončuje je plátěná dírkovaná krajka kadrle. Žlutočerná výřezová výšivka zdobí rukávce na ramenou, uplatňuje se na límci obojku s hustě naskládanou tylovou krajkou a místo původních dvou vyšívaných přednic se vyvinula jedna větší přednice, přesahující přes kordulku.
Kordulka byla šitá z různě barevných převážně brokátových látek. Nejobvyklejší barvou je zelená. Od kordulky hradčovické je rozeznatelná střihem zadního dílu. Na zádech je střižená a zdobená výšivkou do obráceného trojúhelníku a zakončená dvěma faldy.
Jako zadní sukně se nosí hustě vrapený šorec s barevnou formou v pase vyšitou přes vrapy. Fěrtúšky jsou šité z různých materiálů, z brokátu i červeného vlněného harasu, štófu. Lemované jsou bílou krajkou, v dolní části s našitou pentličkou a stříbrnou portou.
Samostatnou krojovou součástkou jsou tráčky zvané opasák. Jsou tvořeny dvěma kratšími a dvěma delšími vyšívanými pásy.
Turecký šátek vázaly svobodné pod bradu, vdané tzv. na jelito či nátěstu. Nejpohodlnějším způsobem bylo vázání na lipač, s jedním cípem kolem hlavy.
Stejně jako v sousedních Drslavicích a Hradčovicích se také tady nosí ke slavnostnímu kroji bílé pestrobarevně vyplétané punčochy i haklíkové šněrovací vyrážením zdobené boty zvané střevíce.
Cílem, kvůli kterému Folklorní akademie vzniká, a ke kterému chce směřovat, je vytvořit každému podmínky pro co nejhlubší a nejopravdovější žití a předávání lidové kultury ve třetím tisíciletí. Za tímto účelem chce spojit nápady a síly folkloristů a odborníků k šíření lidové kultury v její nejčistší formě mezi nejširší vrstvy obyvatelstva.