Jak jeli tatíček z trhu 

Obce

pověst ze Slavkova u Uh. Brodu

Posledním zvoníkem na dřevěné zvonici ve Slavkově býl strýc Štěpán Ondra. Jedného dňa sa vypravíl do Nivnice na jarmak. Potřebovali doma neco poprodávat a také neco pokúpit, tož ráno zapřihl koníka do voza a s požehnáním svojej ženy Anduly vyrazíl brzo na cestu. Tehdá eště nebyly pořádné cesty, tož sa vydál přes pole. Na jarmaku sa mu dařilo. Do oběda všecko prodál, neco nakúpil a dokonca utržíl věcej, než čekál. A dyž už měl peníze, tož sa rozhodl, že si zajde do hostinca na trochu kyselice a také si kúpit tabáku do fajky. Šak to Andula doma nepozná, dyž tak dobře prodál.

V hostincu zasedl ke kyselici a uviděl jedného kamaráda, dalšího kamaráda a už vykládali. Strýc si ani nevšimnúl, že se zavykládal na tak dlúhú chvílu. Šak dyž sa začali lúčit, tož sa venku už stmívalo. Zvoník Štěpán poplácál svojého koníka, vyskočil na vůz a vydál sa na cestu zpátky dom. Než vyjél z Nivnice, tož sa snésla úplná tma, ale koník mu pěkně šlapál, tož sa Štěpán viděl brzo doma.

Enomže jak odbočíl do pola, tož sa znenadáňá vedle jeho koníka zjevíl sám od seba další kůň, celý černý. Strýc sa polekál. Nevěděl, odkáď ten kůň přiběhl. Enomže co sa nestalo! Kde sa vydál černý kůň, tož tam za ním šél aj strýcův koník. Štěpán sa krčíl na kozlíku, a potom si rači zalézl dozadu do voza. A tož tak to šlo po celú noc. Kde šél černý kůň, tam za ním poslušně cupitál Štěpánův koník.

Až ráno, dyž zvony horněmčanského kostela odbily šest hodin, tož sa černý kůň zastavíl, otočíl sa ke Štěpánovi a klidno mu pověděl: „Ešče žes ňa nešvihl.“ A jak tam stál, tož sa z ničého nic rozplynúl. Potem zvoníkůj koník vyrazíl dom. Zvoníka Štěpána hnedkaj napadlo, že to mosél byt sám rohatý z pekla a býl hrozně rád, že to setkání přežíl ve zdraví.

zdroj pověsti i kresby: 
BARTOŠOVÁ, Jitka, Šohaj v krojovém okrsku nivnickém - tvořivý pracovní sešit pro děti z oblasti tradiční lidové kultury, Region Slovácko - sdružení pro rozvoj cestovního ruchu, Uh. Hradiště, 2016, str. 18