Období plesů bylo ukončeno třemi fašankovými dny. Hospodyně pekly koláčky, smažily koblihy a boží milosti, i masa bylo dost, protože končilo období zabíjaček. Rovněž jabčák byl v této době již dobře uleželý a slivovice vypálená.
Organizaci „fašanku“ měla na starosti chasa, v čele se starším a mladším stárkem. V neděli dopoledne se všechna dospělá mládež účastnila mše svaté a odpoledne požehnání. Po požehnání začala v Obecní hospodě, později v Sokolovně hrát muzika. Do sedmé hodiny večer byla hospoda nabitá k prasknutí. Až do I. světové války se vstupné nevybíralo, platilo se přímo muzikantům, kdo zaplatil, tomu se hrálo a přitom tancovali i ostatní. „Pacholek“, který oplýval finanční hotovostí, stoupl si před muzikanty, zvedl ruce ke stropu a předzpíval písničku. Pak hodil na stůl korunu, nebo i více a zvolal: „Muzikanti, hrajte ně sólo“. Ozvala se trubková fanfára, kapelník vyhlásil dotyčnému sólo a muzika hrála písničku, kterou mládenec předzpíval.
Při případné rvačce, která vznikla na sále, stáli na stráži stárci. Zastavili muzikanty a snažili se rváčům domluvit. Pokud to nepomohlo, byli rváči vyhozeni z hospody. Zpravidla si odnesli i nějaké to přetažení „bejkovcem“, který měl vždy starší stárek při sobě, jako odznak své důstojnosti.
V pondělí ráno, kolem 10. hodiny, se chasa sešla a s hudbou a zpěvem obešla celou vesnici. Před každým domem se průvod zastavil, hudba zahrála, chasa zazpívala a s domácími děvčaty a hospodyní si zatančila. Starší ženáči doplňovali zábavu různými šprýmy a průpovídkami. Chasa byla odměňována špekem, klobáskami, žitem a penězi. Z toho pak se hradily náklady na pořádání fašanku. Pondělní večerní muzika patřila ženáčům a prý bývala nejveselejší. V úterý večer se opět sešli všichni u muziky, aby si ještě před dlouhým půstem zatančili a „pochovali basu“. Úderem 24. hodiny, kdy začínala Popeleční středa, přestala muzika hrát, ti co se právě rvali, ukončili rvačku a všichni se klidně rozešli domů. Začala postní doba.
Po roce 1960 začala tradice nedakonických fašanků upadat, až téměř zanikla. Jen v rodinách se udržovala tradice pečení božích milostí a smažení koblihů. V novém tisíciletí obnovil tradici fašanků pan Michal Dvouletý, ale to už byl průvod masek po vesnici, bez doprovodných večerních tanečních zábav a pochovávání basy. V pozdějších letech se organizace fašanku v Nedakonicích chopil Ženský pěvecký sbor, který fašanky organizuje dodnes.
zapsala: Ludmila Tlachová, Muzejní společnost Nedakonice
