Jízda králů v Nedakonicích

Obce

První zápis o Jízdě králů v Nedakonicích je z roku 1943. Dochoval se v kronice divadelního spolku „Svatopluk“, který v tom roce jízdu králů pořádal. Ovšem můžeme důvodně předpokládat, že to nebyla první Jízda králů v Nedakonicích a právě naopak, že se tyto jízdy konaly pravidelně. Slavnostní jízdy na koních mají u nás velkou tradici. Jezdci v krojích a na ozdobených koních vítali při vjezdu do vesnice biskupy, novokněze i světskou vrchnost.

Jízda králů v roce 1943.

V pondělí svatodušní uspořádal Svatopluk s nedakoňskými chlapci starodávnou a krásnou lidovou slavnost Jízdu králů, která přitáhla do naší vesnice několik stovek lidí ze všech krajů. Mladičkým králem byl Stanislav Cigoš. Od rána vyhrávali hudebníci v krojích po vesnici veselé pochody v pestré směsi krojů dívek a chlapců na pestře omašlených koních. Kolem 10. hodiny rozjelo se asi 20 jezdců, krásně opentlených, se svým králem uprostřed přes náves za veselého vyhrávání slovácké kapely pana Otrusiny. Byl to nádherný pohled. Mnoho cizích novinářů a reportérů fotografovali a filmovali tento krásný průvod. Jezdci se pak rozjeli do okolních vesnic, aby ukázali, že v Nedakonicích staré zvyky ještě žijí.

Odpoledne byl uspořádán veřejný koncert na nádvoří Lidového domu, při kterém se vyčkávalo návratu krále. Kolem páté hodiny přijeli naši králi od Boršic a za velikého jásotu a vyhrávání vjeli triumfálně do vesnice. Po objetí všech ulic byli slavnostně přivítáni na nádvoří Lidového domu a za veselého říkání a tance krojovaných byla slavnost ukončena. Tak praví Ferdinand Pakr ve své kronice.

V takové režii probíhaly i další Jízdy Králů, které se konaly ještě v letech 1946, 1954 a 1959. Jak můžeme vidět na fotografiích, nebylo u nás zvykem, aby měl král zakrytou tvář pentlemi. Na druhou stranu zvyk, který vydává město Hluk za svoji jedinečnost, totiž velká opentlená srdce na prsou koní, se nosila také u nás a nejen u nás. Rovněž pentlení koní bylo podstatně střídmější, vynikla tak alespoň krása a ušlechtilost koní. Škoda jen, že se nedochovalo „řejkání před domy“, které vyvolávali hejlovači. Ještě po sedmdesáti letech bychom se určitě pobavili. Zachovalo se jen poděkování za krále: „Děkujeme vám, matičko Cigošova, že jste svého syna vystrojila a nám za krála dala.“

Poslední jízda králů v Nedakonicích se jela v roce 1959. Už u jízdy v roce 1954 se objevují jako pobočníci starší muži a u jízdy v roce 1959 se to jen potvrdilo. Podle starých pramenů byla Jízda králů záležitostí svobodné chasy do 29. let. Proč ta změna? V padesátých letech začalo na vesnici koní rapidně ubývat vlivem mechanizace, ale i socializace vesnice. Mládež už nebyla s koňmi tak srostlá, jako generace jejich otců. Uvázat na koně 13. letého chlapce, který bez držení měl v sedle vydržet až 5 hodin, byla jistě noční můra jeho rodičů. Proto se po boku malého krále objevují starší zkušení koňáci. A to je konec jednoho krásného zvyku v Nedakonicích.

zdroj: Ludmila Tlachová, Muzejní společnost Nedakonice

Obce

Folklorní akademie chce být zdrojem pro co nejhlubší a nejopravdovější čerpání, žití a předávání lidové kultury ve třetím tisíciletí pro nás a především pro naše potomky.