kroj z Kunovic

Obce

Přední pohled

Zadní pohled

Ostatní fotografie

O kroji

mužský kroj

Kunovický kroj se od sousedních dolňáckých krojů Uherskohradišťska a Uherskoostrožska podstatně liší. Ke slavnostním příležitostem jej oblékají lidé v kunovické farnosti v Kunovicích a Míkovicích a v derflanské farnosti v Sadech, Véskách, Podolí, Popovicích, dříve také v Mařaticích a Jarošově. Protože občané z Mařatic a Jarošova začali navštěvovat kostel v Uherském Hradišti, odložili už před rokem 1900 kunovický kroj a osvojili si kroj hradišťský, který v průběhu 20. století pronikl dál do obcí Kunovicka. Postupně začaly ženy z Podolí, Popovic, z Vések i ze Sadů odkládat kunovický kroj a nahrazovat jej krojem hradišťským, proto tady hlavně o hodech můžeme vidět oba typy krojů. Hlavním důvodem této změny je pravděpodobně okázalost uherskohradišťského kroje, vedle něhož starobylejší kunovický působí velmi stroze. Hlavním specifikem u mužského kroje z Kunovic je pozoruhodné a velmi jemné šňůrování úzkou jasně modrou harasovou sutaškou a tresou na kalhotách nohavicích, do jejichž poklopce muži vkládají červený vlněný šáteček merínek, a na vestách kordulách, které jsou zdobeny červeným kamrholovým třepením, kterému se říká kytky. Košile dudovice je šitá z modřeného šifonového plátna s organtýnovými vycpávkami dudkami uvnitř nadutých rukávů. Nejstarší pokrývkou hlavy byly v této oblasti beranice vydrovice z vydří kožešiny, které byly nahrazeny dnešními černými beránkovými astrygánkami, na nichž svobodní nosí voničku a dvě kohoutí péra, ženatí jen snítku zeleně. Pro mužský i ženský kroj z Kunovic je charakteristické červenočerné vyšívání na jemný výřez.

Charakteristickou krojovou součástkou starších lidí je u mužů košile sámkovice, oblékaná přes hlavu. Je zdobená sámky na prsou z obou stran zapínání, kolem nichž je červená plochá výšivka s rostlinným motivem. Svrchní dochovanou starobylou součástkou u mužů i žen jsou lajble z přírodního sukna s červenými výložkami, u žen vyšívanými.

ženský kroj

Ženský kroj z Kunovic se vyznačuje velmi starobylým a ojedinělým úvazem šátku na záušnice s lelíkem, copánkem nad čelem kolem hlavy. Starší atlasové, dnes brokátové vestičky kordulky jsou vždy kolem výstřihu lemované zelenou stuhou a jsou obdobně jako mužské postaru zajímavě cifrovány a zdobeny červeným třepením kytkama. Pod nimi dívky nosí starobylou spodní košili rubáč, která vyčnívá asi jeden centimetr. Rukávce mají specifické rovné válcové rukávky, které jsou vypodloženy kartónovými vycpávkami dudkami. Za nejparádnější přední sukni dívek je dnes považován fěrtúšek z ornátu, u starších žen z atlasu nebo brokátu. Zadní jemně vrapené klotové sukně šorce mají pestře vyšívané formy přes vrapy, na jejichž střed si ženy dávají navázané stuhy tráčky, u mladších světlé barvy, u starších žen tmavé. Muži zde nosí vysoké boty dříve zvané úkladové, dnes viksové, s vysoce leštěnými válcovitými holínkami, ženy obouvají vysoké boty kordovánky, donedávna šité na jedno kopyto. Boty jim sahají po kolena, kolem nártu jsou zdobeny bílým křížkovým vyšíváním a zajímavé je, že je doposud barevně zdobena i podrážka. Dětský kroj se v Kunovicích nosí ojediněle, tvoří jej čepečky pupenky nemluvňat a šatičky kandušky. Školáci se oblékají do miniatur kroje dospělých.

Ženy oblékají rukávce bez vycpávek jako natahačky a krátké kadrle jim hluboko vyčnívají ze svrchního oděvu, kterým je krémový soukenný lajbl, fialová soukenná moldonka, sametová či plyšová fialová kabaňa nebo černá beránková upjačka nebo kacabajka. K mladšímu a rozšířenému oděvu žen patří jupky, pod které se neoblékají rukávce, ale k svátečnějším příležitostem se k nim ke krku připíná límec z tylové krajky. Obléká se k nim přední sukně, často ze stejné látky, zadní sukně může být vrapený šorec i lacinější skládaná látková sukně tmavých barev.

zdroj: Na paletě krojů. Slovácké slavnosti vína a otevřených památek Uherské Hradiště (2010)