Na tvrdonském poli šibeničky - to je název pověsti, kterou zpracoval Jožka Severin, známý zpěvák z Podluží, a která vysvětluje, proč se jedné z tratí ve Tvrdonicích říká Šibenice, nebo také Šibeničky ...
Psal se rok 1671. Tvrdonický rychtář Vrbka se zle díval na obecního drába, který si rozpačitě kroutil licousy. Oba mlčeli, jen rychtář zatínal zuby do nízkých rtů. Dráb dobře věděl, že v této chvíli je lepší mlčet, protože rychtář je člověk popudlivý a mohl by ho uhodit. Copak je to práce chlapa, špehovat? Drábovi tahle služba nešla pod vousy. Přece už rychtářovi mnohokrát pověděl, že jeho syn chodí do chalupy pod týneckou strání za Terezkou a že je jednou viděl spolu se cukrovat.
Terezka byla mladší sestrou Žofie, která dříve sloužila na zámku, a ve Tvrdonicích si pak koupila chalupu. Terezka byla dívka pěkná jako poupě, milá a tichá, ale žila se setrou o níž se povídalo, že provozuje čáry a kouzelnictví. To mohla potvrdit nejedna tetka, že neduh, který ji po léta trápil, Žofka lesním kořením snadno vyléčila, někdy dokonce lépe než doktor. Obě sestry často chodily po lesích a stráních a sbírali léčivé masti.
Proč musím sledovat jeho syna s Terezkou, když rychtář všechno dávno už ví, uvažoval dráb. Dnes rychtáři opět potvrdil, že jsou čarodějnice, tak proč je tedy rychtář nevezme do vazby, divil se. To co napadlo drába, by rychtář už dávno udělal, kdyby proti tomu neprotestoval Matěj, konšel z dolního konce vesnice. Ten rychtáři navrhoval, aby raději svého syna k trnoži přivázal a Terezku a všechny tvrdonské občany nechal na pokoji. Rychtář ale věděl jak na Matěje. Jen ať mu Matěj poví, proč se těch čarodějnic zastává! A nepoví-li, připomene mu, že si ho Terezka k sobě, stejně jako rychtářova vlastního syna, kouzly a čarami připoutala. A tak se také stalo.
Konšel Matěj jen sklonil hlavu a mlčel. Věděl, že je marné cokoliv namítat. Co si rychtář umanul, také udělal. Netrvalo dlouho, obě sestry byly zavřeny do vězení a souzeny pro čarodějnictví a kouzelnictví. Nezapíraly, ani by to nepomohlo, stejně by na mučení přiznaly, že v lesích sbíraly léčivé byliny, z nich připravovaly různé masti a léčily nemocné. Jen Terezka nechtěla přiznat, že by k sobě lákala rychtářova syna. Obecní dráb však dosvědčil, že ji za úplňku viděl sbírat s mladým Vrbkou léčivé byliny.
Sestry byly odsouzeny k upálení zaživa. Marně se konšel Matěj namáhal, psal apelace a zajel až do Brna. Nic nepořídil. Jen to, že sestry, protože se přiznaly, nezemřely na hranici, ale na šibenici.
Neušly sestřičky svému osudu, ale v lidové písni a v pověsti žijí dál.
převzato ze sborníku: Jitka Mitysková, Podluží v písni a tanci 1983, Osvětová beseda Tvrdonice, 1983
zaslal: Leoš Doskočil, Okrašlovací spolek Tvrdonice | poznámka: Trať Šibeničky bychom rádi i vyfotili, ale nevíme, zda by se podařilo zachytit přesně ono místo, neboť ani současní pamětníci nejsou si už zcela jistí, kde se přesně nacházela. Tato část extravilánu obce byla výrazně pozměněna během kolektivizace.
