Obec Podolí s 868 obyvateli v roce 2016 se rozkládá v údolí (odtud název) podél silnice z Uherského Hradiště na Uherský Brod po levé straně řeky Olšavy. V letech 1850 až 1960 byla hraniční obcí mezi oběma stejnojmennými okresy. Mezi Podolím a Míkovicemi se nachází přírodní památka - neregulovaná část řečiště Olšavy. V roce 2015 zde byl směrem na Veletiny vybudován komplex mokřadů a tůní, který se stal významným prvkem ekologické stability okolní krajiny.
První zmínka o vsi se objevuje v roce 1220, kdy vesnice Horní Popovice a Dolní Popovice (nyní Podolí) daroval Přemysl Otakar I. cisterciáckému klášteru na Velehradě. Od roku 1405 byl pro Dolní Popovice užíván název Podolí.
Již v roce 1448 se připomíná v Podolí mlýn a dvůr nad ním ležící, v předbělohorské době pak místní vinohrady. Při tamním mlýně si město Uherské Hradiště vyhradilo právo rybolovu. Stavení mlýna se dochovalo dodnes a dvůr připomíná 30 metrů dlouhý sklep nad ulicí Sklepničky. Údajně z dané doby pochází i sklep a studna u dřívější horní hospody (u hlavní cesty naproti vjezdu na Pastviště), patřící rodině Kovaříkově.
Počátkem 15. století se usadil v obci drobný šlechtic Prokop z Podolí, který zemřel roku 1416. Za husitských válek se obce zmocnil Burián z Vlčnova, za což ho velehradský opat Štěpán pohnal k zemskému soudu. V lednu 1467 bylo Podolí i Popovice zastaveny městu Uh. Hradišti za 200 stříbrných hřiven. Tuto zástavu potvrdil v roce 1469 král Jiří z Poděbrad a v roce 1528 Matyáš Korvín. Protože velehradský klášter nemohl zástavu na obce vyplatit, stalo se Podolí v roce 1528 trvalým majetkem hradišťského velkostatku a obyvatelé poddanými města Uh. Hradiště až do roku 1848. Od roku 1698 měla obec vlastní pečeť, na níž bylo vyobrazeno kolo od vozu s osmi loukotěmi. Obec měla již vlastní samosprávu, kterou reprezentovali volení pudmistr a starší. Obdobím těžkých zkoušek pro vesnici se stalo 17. století. Při vpádu Turků na Moravu roku 1663 byla celá obec vypálena a situace se opakovala ještě roku 1683 a 1709.
Podle lánového rejstříku bylo v Podolí v polovině 17. století 26 gruntů osedlých (obydlených), 2 nově osedlé, 4 nově pusté a 9 starých pustých, čili 28 domů osedlých a 13 domů pustých. Podle urbáře (knihy robotních povinností) velkostatku Uherské Hradiště bylo pak v roce1678 ve vsi již 40 domů, z nichž však část byla pustá. Zdejší poddaní byli povinni odvádět o sv. Jiřím a o sv. Václavu poplatky v celkové výši 15 zlatých, 3 groše a 3,5 denáru. Robotní povinnosti mělo k roku 1789 na 32 pololáníků, kteří museli na robotě pracovat 3 dny v týdnu dvěma koňmi, 6 čtvrtláníků jeden den s třemi koňmi a 17 chalupníků jeden den roboty pěší. Hofeři museli robotovat nejméně 1 den v týdnu a odvádět měřic planého chmele. V pilných dnech byla povinnost, aby se z každého lánu dostavila na robotu jedna osoba. Rovněž vrchnost vyžadovala podle potřeby účast při honech. Od těch, kteří projížděli povozem do Kunovic nebo z Kunovic, se vybíralo tzv. podolské mýto. O svátcích byli poddaní povinni odebírat městské pivo, při obnově rady zase brát víno z městského sklepa. Podle tereziánského katastru činila celková výměra obce 911,3 měřice orné půdy, 12,6 měřice zahrad, 32,6 měřice vinohradů, 6 měřic úhoru, 67,6 měřice pastvin a 16,6 měřice lesa. Louky dávaly 108 fůr sena.
V druhé polovině 18. století žilo podle děkanské matriky v obci 284 dospělých a 84 dětí česky mluvících. V roce 1843 se napočítalo na vesnici 190 mužů, 220 žen, celkem tedy 410 osob bydlících v 73 domech a 111 bytových jednotkách. Na 42 rodin se zabývalo zemědělstvím, dvě řemesly, 15 zemědělstvím i řemesly a 51 rodin námezdní prací. Ves patřila od nepaměti do farnosti Sady (Derfle), po jejím dočasném zániku v 18. století do Kunovic. Když se roku 1784 sadská farnost obnovila, vrátilo se Podolí opět pod tamní duchovní správu. V roce 1913, když byla zřízena samostatná farnost v Popovicích, stala se naše obec její součástí. V roce 1909 byla v Podolí postavena zděná zvonice na místě původní dřevěné, která vznikla na základě josefínských nařízení na konci 18. století. V roce 2006 byla v obci slavnostně vysvěcena biskupem Josefem Hrdličkou nová kaple Sv. Ducha. Moderní a vkusná stavba se stavěla od roku 1999 a v roce 2015 byl v jejím okolí dokončen duchovní a relaxační areál.
V Sadech také byla první farní škola, první zmínka o triviální škole pochází z roku 1786, kdy se střídavě vyučovalo po různých domech v Popovicích a v Podolí. Samostatná školní budova byla postavena až v roce 1828 v Popovicích na čp. 107 (tzv. dolní škola), kam společně docházeli děti z obou vesnic. Samostatná obecná škola v Podolí vznikla až v roce 1882, kdy byla dokončena stavba nové školní budovy. Měšťanku mohli zájemci od roku 1921 navštěvovat v Kunovicích.
I v druhé polovině 19. století a na počátku 20. století zůstalo Podolí typicky zemědělskou obcí s chovem dobytka a pěstováním běžných plodin. Z průmyslových zařízení tu stál pouze válcový mlýn a strojní stolařství. Od roku 1888 prochází přes podolský katastr Vlárská dráha. Ta umožnila, aby část obyvatelstva, zejména zdejší chudina, mohla dojíždět za prací do Brna či do Vídně. Státní silnice z Kunovic, vedoucí přes Podolí do Uherského Brodu, patřila k předním komunikacím v kraji, proto byla již v letech 1930 – 1931 rozšířena a zrekonstruována. Elektrický proud byl do obce zaveden roku 1929, místní rozhlas 1948 a telefon 1958.
Z Podolí pochází první česká žurnalistka a vlastenkyně Josefina Špačková-Černochová, která se narodila v Podolí 29. ledna 1840 v rohovém domě místního hostinského Ignáce Špačka čp. 1.
V Podolí se dodnes při slavnostních příležitostech užívá místní kroj. Muži nosí výhradně kroj kunovický, ženy jej původně nosily také, později však některé z nich volily bohatší kroj mařatický. Na podporu folklorního odkazu našich předků byla v Podolí v roce 2011 založena půjčovna krojů. Je zde možno zapůjčit si kroje pro batolata, děti i dospělé, a to všední i slavnostní, vhodné např. na přijímání, hody či jiné slavnosti. K dispozici jsou kroje ve variantě kunovické a mařatické včetně krojových bot.
Hudební národopisné tradice v současnosti rozvíjí ženský pěvecký sborek Podolské Frišky, který vznikl v létě roku 2011. Tehdy se skupina, tvořená převážně maminkami na mateřské dovolené, chtěla nejen odreagovat od všedních starostí při hezkých dolňáckých písničkách, ale také na chvíli utéct od dětí a rodiny. Postupně ale začaly děti zpívat doma s maminkami, chodily na jejich vystoupení a nakonec začaly s maminkami i vystupovat. Tak zhruba o rok později vznikla Friščata, podolské děti (nejenom Frišek) ve věku od jednoho až do 12 let, které vystupují jak s maminkami, tak samostatně. Protiváhu Friškám tvoří mužský pěvecký sbor Podolští Sekáči, který v obci působí od roku 2014. Z Podolí pochází také folková kapela Děvčice, která vznikla v roce 2005, s kapelnicí Radkou Onderkovou včele.
Více informací najdete na webových stránkách Podolí: http://www.obecpodoli.cz/
zdroj: obec Podolí
Lidová kultura obce
Ústní lidová slovesnost - Co sa říkalo na Velikonoční pondělí v Podolí?
Karhanče, daj vajce, jak ně nedáš kopu vajec, vyhodím ti muža na pec. A pacholka do …
Lidová tradice - Fašank v Podolí u Uh. Hradiště - historická videa
Zaslala paní Dagmar Vacková, která si myslí, že je dobré se podívat i na to, jak zvyky …
Lidová tradice - Jízda králů v Podolí
(zápisky z roku 1994) Tato národopisná náročná akce se u nás uskutečnila v r. 1937 u …
Lidová tradice - Nosení létečka aneb královničky - minulost
Co znamená zvyk nosení létečka neboli královničky, jak se v Podolí říkalo, už dnes mnoho lidí …
Lidová tradice - Nosení létečka aneb královničky - současnost
V roce 2014 se rozhodla Dagmar Vacková v Podolí tento zvyk obnovit. Předcházelo tomu ale …
Kroj - kroj z Podolí
současný kroj Impulsem pro obnovou krojů v Podolí se stala krojová přehlídka uspořádaná v roce …
