Obec je rozložena v kotlině, obklopená lesním porostem přírodního parku Vizovické Vrchy na jehož jižní straně se Drnovice nachází . Leží v nadmořské výšce 460 m a protéká jí Černý potok. Součástí obce je i kostel sv. Anežky české, který se začal stavit v roce 1990 a vysvěcený byl v roce 1991, v jeho blízkosti je i menší místní hřbitov. Obec spadá do farnosti Újezd u Val. Klobouk. V katastru obce je i Národní kulturní památník Ploština, který zde byl zbudován k uchování vzpomínky na lidskou tragédii, která se na sklonku 2. světové války na těchto místech odehrála. Obec nabízí i mnoho možností turistického vyžití a cyklistiky. Z obce vede řada turistických a cyklistických tras přírodním parkem Vizovické vrchy a Bílé Karpaty. Za obcí se nachází též rekreační středisko s možností ubytování.
První doložená písemná zmínka se nachází v archivech arcibiskupství olomouckého v zakládací listině cisterciáckého kláštera ve Vizovicích z roku 1261 pod názvem Drnowicze. Později, na konci 16. století přešla obec z držení vizovického panství k panství brumovskému. Po třicetileté válce byla polovina osady zpustošena, další útrapy přinesl tatarsko-turecký vpád v roce 1663. V roce 1866 byla obec postižena epidemií cholery, roku 1882 velkým krupobitím a roku 1957 větrnou smrští. V letech 1867-1948 patřila obec k okresu uherskobrodskému, v letech 1949-1960 k okresu valašskoklobouckému a od roku 1960 k okresu Zlín. Naše vesnice se nacházela až do roku 1720 v trati zvané Milíčov, kde ještě dnes můžete vidět prohlubeniny po bývalích obydlích, které byly částečně zapuštěny do země a nad zemí vybudovány ze dřeva. Střecha byla pokryta slámou, poházena jemnou hlínou a na ní pak vyrůstala tráva (tzv. drn). Od toho vznikl také název obce, tedy ves lidí, kteří bydleli na „drnovém“ místě v lese. Při nájezdech Tatarů a Kuruců byla vesnice několikrát vypálena. Lidé, kteří zůstali naživu po těchto nájezdech, se rozhodli postavit novou vesnici na stávajícím místě.
Drnovice patří do regionu jižního Valašska, Valašskokloboucka.
