Hned na začátku bych chtěl říct, že tento web není celá Folklorní akademie. Tento web je pouze prvním počinem Folklorní akademie a zde na webu v odkazu: O projektu se lze dočíst, jaké další cíle Folklorní akademie má.

Cílem webu Folklorní akademie je aktivně pomoci tomu, aby k předávání lidové kultury docházelo opět hlavně doma v rodině „v kuchyni u stolu“.

V kostce lze říct, že web Folklorní akademie jsme předpřipravili tak, aby jej naplnily folklorní osobnosti, folklorní soubory, chasy a cimbálové muziky sami. A udělali to především pro spoluobčany v obcích, ve kterých působí. Web Folklorní akademie by tedy měl být darem darem těch, kdo ho naplní celé krajině, která nás obklopuje.

Přesvědčení o potřebnosti takového webu pramení z myšlenek, které mi běží hlavou už mnoho let a které jsem se pokusil v následujících řádcích nastínit. Na stejném základě jsme vytvořili už v roce 2009 Siločáry duše dítěte, které fungují pod Ústavem lidové kultury ve Strážnici dodnes…

Problémy uchovávání lidové kultury na počátku 21. století.

Přenos hodnot naší tradiční lidové kultury se na začátku nového tisíciletí neodehrává, ve velké většině momentů, přirozenou cestou mezi rodiči a dětmi v rodinném kruhu. Odpovědnost za uchování tradic je stále více přenášena na vedoucí folklorních souborů, instituce a dokonce i učitele. I když si myslíme, že to není dobrá cesta, chápeme, že je to realita přelomu 20. a 21. století.

Lidovou kulturu v celé její šíři vnímá, uchovává a šíří v roce 2016 už jen malý zlomek obyvatel našich obcí.

V současné době se folklorismus u nás dostal do fáze, kdy už prakticky nemůže čerpat z přímých znalostí a zkušeností nositelů tradic. Lidé, kteří si pamatovali závěrečné roky, kdy na našich vesnicích ještě existovala tradiční selská kultura, už téměř odešli. Modernizace vesnice a změna životního stylu neumožnila kvalitní a úplné předání, nebo přežití prastarých rituálů, znalostí a zkušeností.

Návštěvou řady tanečních zábav, besed u cimbálů, festivalů a postáváním mezi zpívajícími a tančícími mladými lidmi můžeme pozorovat plíživý trend unifikace a zjednodušení. Mladí lidé mají stále méně znalostí o písních, které zpívají. Klidně při tanci před muzikou smíchají k sobě do jednoho sledu písničky hradišťské, kopanické, horňácké i brodské.

Řada primášů cimbálových muzik si stěžuje, že úroveň zpěváků klesá. A nejhorší je, že mizí pestrost. Znalosti nápěvů a slov se podstatně zužují. U muzik se stále omílají tytéž písničky či série písní. Na besedách u cimbálu se tančí stále dokola tance jen některých obcí a oblastí, mnohé další jsou opomíjeny a prakticky už zapomenuty...

Na druhou stranu je jen dobře, že mladých lidí je na besedách u cimbálu stále dost. Je patrné, že řada mladých ve věku 14-20 let je tradiční lidovou kulturou, lidovým tancem a zpěvem uchvácena. Tito mladí mají velkou touhu a hlad po informacích. Hledají, učí se tance z různých oblastí, zjišťují si informace o krojích.

Jaké mají tito lidé možnosti? Přirozený přenos napodobováním a odezíráním se už konat nemůže. Folklorní soubory se věnují především nácviku choreografií pro pódium. Mnohé cenné zdroje informací leží ukryty v depozitářích muzeí a etnografických ústavů. Tam ovšem zavítá jen zlomek zapálených. Didaktické materiály chybí.

Zřejmě nechceme vidět ten jejich hlad po informacích nebo ho nedokážeme ukojit. Tak docilujeme toho, že ustrnou a spokojí se s jakýmsi folkloristickým “myšmašem”, který si pak s sebou nesou dále do života.

Projekt zde předkládaný si klade za cíl vyjít vstříc všem lidem se zájmem o lidovou kulturu na úrovni současných technických možností. Snaží se jim předložit uceleně zpracovaný pohled na každou obec Slovácka, aby cítili a ctili jejich podstatné odlišnosti a našli také jednotící prvky.

Krize rodiny v ČR na počátku 21. století

Rodiče vědí, nebo intuitivně tuší, že osobní kontakt s dítětem, čas strávený ve společné komunikaci, včetně estetické, má mimořádně kultivující efekt pro zdravou rodinnou atmosféru, pro mravní výchovu i věcné poznávání, pro fixaci kulturních potřeb i pro rozvoj mnohotvárné tvořivosti dětí, jejich fantazie a imaginace.

V současné době tráví rodiče s dětmi málo času, málo s nimi hovoří, ještě méně s dětmi doma zpívají nebo muzicírují. Dnes si na sebe denně najít čas a vzájemně si patřit stojí více a více námahy a je nutno překonat stále víc a více objektivních překážek. Podle ČSÚ se úroveň rozvodovosti vyšplhala až na 49 % … Změna životního stylu, vliv většího pracovního vytížení, jako i potřeba dojíždět za prací na stále větší vzdálenosti, způsobuje, že mnoho rodičů, i kdyby sebevíc chtělo, nemá na své děti tolik času. Třeba je ani několik dní v týdnu nevidí.

Ale jsou tu i subjektivní překážky. Totiž i rodiče, kteří si čas na hru s dětmi najdou, narazí na problémy. Vždyť aktivita dospělého závisí na jeho úrovni znalostí textů (říkadel, básniček, pohádek, písniček…), jejich pamětného zvládání, výběru, způsobu reprodukce, schopnosti vymýšlet si, ochotě hrát si a bavit se s vlastním dítětem.

A právě zde bychom mohli vidět nové, další pole působnosti dětských folklorních souborů a základní školy v naší společnosti, která se ocitla v nových socio-ekonomických poměrech.

Je na čase, aby vedoucí folklorních souborů byli nápomocni rodičům v poskytování folklorního „know how“ místa kde žijí. Dále by v předávání lidové kultury měli být nápomocni i učitelé základních škol, kteří by část svých informací mohli z webu Folklorní akademie čerpat. Snem je, aby se poklad naší ústní lidové slovesnosti dostával dříve než na podia a folklorní festivaly, v prvé řadě zpět do rodin a byl využit pro ty nejintimnější chvilky, které spolu rodiče a děti mohou prožívat.

Ochota ke hře u dítěte je totiž přítomna stále, stejně jako touha mít rodiče na dosah, přání zažít či uslyšet něco nového, stejně jako chuť donekonečna opakovat prožité a slyšené, to, co mu přináší libost, od jednoduchého rytmizovaného říkadla až po pohádku: příznačné je lpění na přesném znění podávaného textu, opravování, doplňování, dotazování, samostatné reprodukování, vymýšlení a variování, pohybové kreace i vstupování do rolí. V tomto funkci rodiny nemůže zastoupit ani nejlepší vedoucí folklorního souboru ani nejlepší učitel základní školy.

Takže ještě jednou závěrem opakuji. Cílem webu Folklorní akademie je poukázat na tuto problematiku a aktivně pomoci tomu, aby k předávání lidové kultury docházelo opět hlavně doma v rodině „v kuchyni u stolu“.

Vlastimil Ondra
Nivnice 12. ledna 2016